Pavel Hromádka

Narozen:
     9. 6. 1969 v Pardubicích

Přezdívka:
     Asi od mých 13 let šly takhle za sebou - Salám (tu jsem zdědil po tátovi), Hrom, Vousáč, Hromajda.

Co mě baví na divadle?
     Vztah, kontakt, jiskření, vzájemné vnímání - s partnerem i s divákem.

Nejoblíbenější role:
     Ta, kterou zkouším.

Co mám radši? Zkoušení, nebo samotné představení? A proč?
     Zkoušení mám rád, když se "jde na dřeň", až k podstatě situace, role, když nám jde zároveň o čistý tvar - prostě se zbavit všeho pře-, nad-, zbytečného, aby zůstala jen uvolněná pravda. Anebo hraní si, blbnutí - čisté, dětské. A představení si užívám, když můžu "čichat diváka", vnímat ho a "vědět o něm" a pokaždé objevovat novou chuť stále stejných věcí. Takže mě baví obojí. Víc a víc ale objevuju bohatství vzájemného vnímání a to se asi víc "stane" při představení.

Oblíbený divadelní brept:
     kolegův...

S kým bych si chtěl zahrát? A proč?
     Abych mohl být přítomný procesu vznikání, tvorby a něco se přiučil: Paul Newmann, Dustin Hofman, Robert Redford a celá tahle generace herců "s myšlenkou", snad i Jean Gabin - všichni pro tu hereckou inteligenci, úsporné prostředky, cit k vnitřní pravdě, asi bych rád viděl při práci Michaila Čechova a čistému komediantsvtí bych se rád přiučil u kterékoliv herecké skupiny ze zlaté éry italské komedie dell´arte. Rád vzpomínám na film Děti ráje... anebo na komediantskou rodinku ve filmu Sedmá pečeť.

Největší divadelní trapas:
     No, mám jeden, ale o tom se mi ani nechce mluvit. Radši bych to vymazal, kdyby to šlo. I když ten druhý taky není k zahození. Když hodinu běháte po jevišti s krvácející rukou, máte v roli významné pauzy a do nich se neustále tiše ozývá kapání a ne a ne přestat, to není zrovna příjemné. Prý to ale vypadalo, že to tak má být. Známí se mě pak ptali, kde jsem měl tu trubičku a zásobu červené barvy schovanou....

Největší zlozvyk:
     Na jevišti? Tak nejdřív jsem moc mával rukama. To se snad spravilo. když mi ve Zlínském divadle režisér Aleš Bergman nakázal zkoušet s několikakilovým pískovým závažím v rukách. Taky jsem prý moc "koulel očima", což bylo ve Zlíně OK, protože tam je divadlo obrovské, ale v Šumperku, kde je to asi 20x menší, se to ukázalo jako ne příliš estetické. A dnes? Možná režisérům moc mluvím do jejich představy. A v životě? Určitě je dost věcí, kterými lidi otravuju...

Co mě děsí?
     Myslím, že nic.

Co nikdy neodmítnu?
     Rozhovor o Tom, který všechno stvořil a připravil všechno pro Toho, který nám všechno oznámil, předal nám svoji moc, své jméno, sám sebe a uvolnil cestu Tomu (a k "Tomu"), který nám pomáhá to chápat - o Otci, Synu a Duchu, trojjediném, všudypřítomném Bohu Stvořiteli, Spasiteli, Učiteli...

Co bych rád vzkázal návštěvníkům našich www stránek?
     Ježíš Kristus není jen figurka na kříži ani nic neznamenající pojem a není "jen pro někoho, ale pro mě ne". On je nejlepší přítel, jakého můžete mít, je to kámoš, starší brácha, učitel i rádce, je to Bůh, pro něhož není nic nemožné a který vás dokonale zná, líp než Vy sami a čeká, až si Ho všimnete. Jen Ho oslovit... Možná, že vás život s ním změní, ale stojí to za to.

Kontakt na mě:
     Do divadla.

Fotogalerie
	Nikola Šuhaj Režie: Igor Stránský Martin Vrtáček, Pavel Hromádka (Nikola)	Utrpení mladého Werthera Režie: Ladislav Pešek S Evou Řezáčovou
Sex noci svatojánské s Terezou Mikšíkovou j.k. a Božkem Tomíčkem	Slovácko sa súdí Režie: Vlastimil Peška S Monikou Horkou	Utrpení mladého Werthera Režie: Ladislav Pešek S Jurou Pepřeným