Iva Šulajová

Na začátku mé dram. činnosti stály inscenace SD: Saturnin (režie Ladislav Pešek) a muzikál Pokrevní bratři (režie Radek Balaš j.h.). Obojí pro mě byla poučná, inspirativní a lidsky nadmíru milá spolupráce. Stejně tak se můžu vyjádřit např. o Lorkově Pláňce v režii I. Stránského, Amadeovi a Sajns Fikšn Ladislava Peška nebo o Rutově brilantní hře Olga a ďábel, kterou pro Malou scénu SD připravil David Vacke. Bonbónky a tvrdými oříšky byly samozřejmě obě spolupráce s hosty v sezóně 2002/2003: s J. A. Pitínským na "inscenaci roku", Dostojevského Bratrech Karamazových podle nerealizovaného scénáře Sergeje Ejzenštejna, a s ukrajinskou režisérkou, působící v Česku, Oxanou Smilkovou na úpravě a inscenaci Čechovova Racka.

Přezdívka:
O poslední opravdové přezdívce vím z pobytu na letním pionýrském táboře - Reflex. Umím totiž chytat padající předměty těsně před dopadem. Přezdívka se však neuchovala (přestože schopnost naopak). Takže zbývá jen "domácké" pojmenování "Ivuša".

Narozena:
     2. dne v měsíci, ve znamení Býka, v roce Krysy.

Co mě baví na divadle?
     Jak umí nejen skloubit (ale i jedno druhým podpořit) zdánlivě nesmiřitelné: Mnohovýznamnost slova, hmatatelnost scény, pohybu, herectví, tance a abstraktnost hudby. To vše se míchá pokaždé v jiném poměru a recept na katarzi je opravdu režijním "svatojánským" tajemstvím.

Nejoblíbenější dramatický žánr:
     Dávám přednost dramatickému divadlu, divadlu s brilantně vystavěnými situacemi, postihujícími jádro "konfliktu" člověka s člověkem, světem, společenstvím, Bohem apod. Úhel pohledu je už podružný. "Dramatické" drama může být tragédie i např. hudební komedie; v tomto smyslu nic neupřednostňuji. Bez čeho se na jevišti obejdu jsou vyprávění, popisnost, sentiment nebo jakákoliv ilustrativnost. Přestože nemám ráda filmy s nálepkou "akční", divadlo je zkrátka pro mě synonymem akce.

Nejoblíbenější dramaturgická činnost (práce s autorem, režisérem, překladatelem, hercem...):
Práce s autorem, režisérem, překladatelem, hercem, výtvarníkem, choreografem, zvukařem, osvětlovačem, rekvizitářem, nápovědou, divákem a kritikem.

S jakou hrou nebo autorem bych se chtěla v inscenační praxi potkat?
Vybírám-li z množství autorů a her špičku, je to Richard III. W. Shakespeara, hra, která mě po několikerém čtení neustále provokuje. Krásný a krutý text o tom, jak člověk z vlastního neštěstí ubližuje druhým. Myslím si, že je to velmi současné téma.

Se kterým režisérem bych chtěla pracovat? A proč?
Obohacuji se vším, a proto jsem zatím neměla nepřínosnou spolupráci. Každý režisér má jiný přístup a hledání klíče k inscenaci je společným dobrodružstvím. Kdybych měla k dvojici významných hostů, kterými jsou J. A. Pitínský a O. Smilková, s nimiž jsem měla v letošní sezóně tu čest pracovat, přidat někoho do triády, byl by to nejspíš Miroslav Krobot. A proč? Pro úžasnou schopnost dramatického cítění situace.

Největší divadelní trapas:
     Obávám se, že ten mě teprve čeká!

Největší zlozvyk:
     Divadelní nebo životní? Přílišná zodpovědnost - vracím se několikrát, jestli jsem zamkla byt, zhasla světlo, "zavřela" počítač a vypla plyn.

Co mě děsí?
     Že nevypnu plyn.

Co nikdy neodmítnu?
     Popovídání si s dobrými přáteli, tady na Slovácku navíc skleničku dobrého vína, pohárek dobré slivovice (jeden stačí). Asi bych neodmítla možnost žít s celou rodinou nejméně rok v některé z jižních zemí. Nejenže je tam teplo (o čemž tuzemský zimomřivec sní větší část roku), ale tamní horká krev nerozlišuje drama a život. Takže pro případné zájemce o nabídku: přednost dávám Jadranu.

Co bych rád vzkázala návštěvníkům našich www stránek?
     Zkuste si někdy podobný dotazník udělat sami. Dozvíte se něco o sobě, a pokud ne, přijďte do divadla, protože to je o každém z nás. Od návštěvy těchto krásných optimistických žlutých stránek je to už jen krok.

Fotogalerie