Iva Šulajová
Na začátku mé dram. činnosti stály inscenace SD: Saturnin (režie Ladislav
Pešek) a muzikál Pokrevní bratři (režie Radek Balaš j.h.). Obojí pro
mě byla poučná, inspirativní a lidsky nadmíru milá spolupráce. Stejně
tak se můžu vyjádřit např. o Lorkově Pláňce v režii I. Stránského, Amadeovi
a Sajns Fikšn Ladislava Peška nebo o Rutově brilantní hře Olga a ďábel,
kterou pro Malou scénu SD připravil David Vacke. Bonbónky a tvrdými oříšky
byly samozřejmě obě spolupráce s hosty v sezóně 2002/2003: s J. A. Pitínským
na "inscenaci roku", Dostojevského Bratrech Karamazových podle
nerealizovaného scénáře Sergeje Ejzenštejna, a s ukrajinskou režisérkou,
působící v Česku, Oxanou Smilkovou na úpravě a inscenaci Čechovova Racka.
Přezdívka:
O poslední opravdové přezdívce vím z pobytu na letním pionýrském
táboře - Reflex. Umím totiž chytat padající předměty těsně
před dopadem. Přezdívka se však neuchovala (přestože schopnost naopak). Takže zbývá jen "domácké" pojmenování "Ivuša".
Narozena:
2. dne v měsíci, ve znamení Býka, v roce
Krysy.
Co mě baví na divadle?
Jak umí nejen skloubit (ale i jedno druhým
podpořit) zdánlivě nesmiřitelné: Mnohovýznamnost slova, hmatatelnost
scény, pohybu, herectví, tance a abstraktnost hudby. To vše se míchá pokaždé
v jiném poměru a recept na katarzi je opravdu režijním "svatojánským"
tajemstvím.
Nejoblíbenější dramatický žánr:
Dávám přednost dramatickému divadlu, divadlu s brilantně vystavěnými situacemi, postihujícími jádro "konfliktu"
člověka s člověkem, světem, společenstvím, Bohem apod. Úhel pohledu je
už podružný. "Dramatické" drama může být tragédie i např. hudební komedie;
v tomto smyslu nic neupřednostňuji. Bez čeho se na jevišti obejdu jsou
vyprávění, popisnost, sentiment nebo jakákoliv ilustrativnost. Přestože
nemám ráda filmy s nálepkou "akční", divadlo je zkrátka pro mě synonymem
akce.
Nejoblíbenější dramaturgická činnost (práce s autorem, režisérem,
překladatelem, hercem...):
Práce s autorem, režisérem, překladatelem, hercem, výtvarníkem, choreografem,
zvukařem, osvětlovačem, rekvizitářem, nápovědou, divákem a kritikem.
S jakou hrou nebo autorem bych se chtěla v inscenační praxi potkat?
Vybírám-li z množství autorů a her špičku, je to Richard III.
W. Shakespeara, hra, která mě po několikerém čtení neustále provokuje.
Krásný a krutý text o tom, jak člověk z vlastního neštěstí ubližuje druhým.
Myslím si, že je to velmi současné téma.
Se kterým režisérem bych chtěla pracovat? A proč?
Obohacuji se vším, a proto jsem zatím neměla nepřínosnou spolupráci. Každý
režisér má jiný přístup a hledání klíče k inscenaci je společným dobrodružstvím.
Kdybych měla k dvojici významných hostů, kterými jsou J. A. Pitínský a O. Smilková, s nimiž jsem měla v letošní sezóně
tu čest pracovat, přidat někoho do triády,
byl by to nejspíš Miroslav Krobot. A proč? Pro úžasnou schopnost dramatického
cítění situace.
Největší divadelní trapas:
Obávám se, že ten mě teprve čeká!
Největší zlozvyk:
Divadelní nebo životní? Přílišná zodpovědnost
- vracím se několikrát, jestli jsem zamkla byt, zhasla světlo, "zavřela"
počítač a vypla plyn.
Co mě děsí?
Že nevypnu plyn.
Co nikdy neodmítnu?
Popovídání si s dobrými přáteli, tady na
Slovácku navíc skleničku dobrého vína, pohárek dobré slivovice (jeden
stačí). Asi bych neodmítla možnost žít s celou rodinou nejméně rok v
některé z jižních zemí. Nejenže je tam teplo (o čemž tuzemský zimomřivec
sní větší část roku), ale tamní horká krev nerozlišuje drama a život.
Takže pro případné zájemce o nabídku: přednost dávám Jadranu.
Co bych rád vzkázala návštěvníkům našich www stránek?
Zkuste si někdy podobný dotazník udělat
sami. Dozvíte se něco o sobě, a pokud ne, přijďte do divadla, protože
to je o každém z nás. Od návštěvy těchto krásných optimistických žlutých
stránek je to už jen krok.
|