Osmička je údajně magickým, osudovým či dokonce karmickým číslem. Česká historie má asi čtyřicet osudových osmiček, což je podle historiků nad statistickou míru hodně. Osudovost některých z nich ti zralejší z nás poznali na vlastní kůži. V roce 2018 oslavíme velké kulaté jubileum významné „osmičkové“ události. Před sto lety, v roce 1918, skončila první světová válka a vznikl samostatný československý stát (od jehož rozpadu na dvě autonomní složky letos rovněž uplyne nemalé jubileum – 25 let).
Nelze vypovědět všechny příběhy a zavzpomínat na všechny historické události. Koláž Zoji Mikotové a Ivy Šulajové vycházející z autentických zápisků, dopisů a vzpomínek chce postihnout některé lidské stránky běžného válečného života v zázemí v posledních letech vlády císaře Františka Josefa I., zejména příběhy žen a dětí, jež se často nedobrovolně staly ze dne na den hospodáři a živiteli rodiny či předčasně dospělými. Platilo i za války mocnářovo: „Vše pro dítě!“? A jak zněla odpověď na často pokládané otázky: „KDY bude po válce?“, „Dokdy bude trvat?“. „Do švestek“ mysleli někteří, „do Vánoc“ soudili jiní. Původní „červencové dobrodružství“ roku 1914, jak mnozí nadšení mladí vojáci chápali nástup do armády, se však nakonec překvapivě protáhlo a bezprecedentně rozrostlo. Podle některých badatelů se lidská společnost po tzv. Velké válce už nikdy nevrátila do etických poměrů před rokem 1914 a civilizační úpadek například v oblasti morálky a etiky se otevřel právě v atmosféře válečného či bezprostředně poválečného světa, kdy dříve okrajové lidské chování se stalo normou. V tomto širším smyslu epocha Velké války stále trvá. KDY bude po válce?
FOTOGALERIE: Zahajovací zkouška Ze zákulisí Po premiéře