Petr říká: „Jsem či nejsem Hradišťák? Nejsem rodilý, přistěhovali jsme se ze Slovenska na další štaci, když jsem šel do třetí třídy. Táta byl režisérem a uměleckým šéfem Slováckého divadla a já tam poprvé začal vnímat svět kumštu. V Hradišti jsem stál s očima plnými slz, přes které jsem viděl hořící synagogu – tehdy knihovnu. Myslel jsem na to, že hoří knížky. V Hradišti jsem zažil první velká kamarádství, nebo taky okupaci sovětskými tanky a letadly. Zahrál jsem tu své první akordy na kytaru ve skautu a později na osadních čundrech. V Hradišti jsem založil jsem první „opravdickou“ kapelu, se kterou jsme hráli dokonce i v Polsku. Taky první lásky a velká zklamání patří k mému Hradišti. Nebo první sklenice vína i první sklípek, který se mnou nehezky cloumal. Pro tohle všechno se rád vracím. A někdy i se svými písničkami.

Petra doprovodí je malá parta Misitu a možná bude i nějaké překvapení :-)