„Pro mě osobně je čest, že máme hned vedle školy jedno z nejlepších divadel, a to se snažím říkat i našim studentům – využijte toho, až budete na vysoké škole, nebudete mít tu možnost ani čas. Navíc za takovou cenu, kterou divadlo studentům i jejich rodinným příslušníkům nabízí,“ říká Miroslava Poláková s tím, že drtivá většina mladých lidí to chápala a přijala za své.

„Nikdy ode mě neměli slíbenou jedničku nebo jinou výhodu za to, že do divadla na studentské předplatné budou chodit. Rozumí tomu, že to je příležitost, která se už nebude opakovat. A jsou to třeba i děti z Velké nad Veličkou, které po skončení představení ještě musí cestovat domů,“ říká.

Slovácké divadlo umí dát kulturní rozhled

Podle Miroslav Polákové bylo pro studenty 3. a 4. gymnázia mimořádným zážitkem například představení Přes ploty, které pojednává o tom, zda si mohou porozumět dva úplně odlišní lidé s názory na protilehlých pólech. Tehdy se přesně trefilo do témat, která studenti ve škole právě probírali.

„Bylo to dopolední představení i s následnou debatou s autorem hry, sociologem a disidentem Fedorem Gálem. Všichni si pak mysleli, že jsem je snad navedla, aby se ptali na to nebo ono, ale není to tak. Vyplynulo to naprosto přirozeně z toho, co viděli. I díky Slováckému divadlu už v sobě mají jakýsi kulturní základ i přehled a sami ví, na co se ptát. Z toho zážitku pak žili ještě další rok,“ vzpomíná profesorka.

Navíc je přesvědčená, že návštěvy divadla patří do základní výbavy každého kulturního člověka.

„A kdo jiný než divadlo je nositelem kultury? Když pak mladí lidé odejdou z Hradiště, mohou po celé republice i v zahraničí šířit myšlenku, že chodili do Slováckého divadla a že to bylo úžasné. Zůstanou tak navíc spjatí se svým rodištěm. Zkrátka, neměli bychom jen umět počítat, ale taky do sebe dostat kulturní základ, a kdy jindy než na střední škole, kdy se člověk nejvíc vzdělává a formuje,“ uzavírá Miroslava Poláková.