Stane se z ní manažerka Centra kreativních průmyslů a podnikání na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati. „V divadle mě čekají poslední dny a pláču skoro každý den,“ říká.

Jitko, proč jste rozhodla po letech strávených ve Slováckém divadle změnit působiště?

Slovácké divadlo je pro mě láska, nechávám v divadle kus svého srdce. Ale po sedmi letech nazrál čas ke změně. Jsem člověk, který potřebuje nové podněty k práci, potřebuje se neustále učit, rozšiřovat obzory a posouvat se dál. Proto jsem se rozhodla pro změnu, i když to rozhodnutí bylo velice těžké. Čekají mě poslední dny v divadle a pláču skoro každý den. Mám moc ráda lidi, kteří tady jsou, nesmírně mě vždy těšila i spolupráce s dalšími divadly i diváky. Doufám, že na sebe nezapomeneme.

Zůstanete s divadlem stále v kontaktu, třeba alespoň jako divák?

V to velmi doufám! Chystám se stát pravidelným divákem, budu si užívat každé představení, nebudu při sledování akcí na jevišti přemýšlet nad prací, ale nechám na sebe působit to, co uvidím. Na to se těším velmi. Zároveň jsme se s paní ředitelkou domluvily na externí spolupráci, pokud mi to moje nová práce dovolí. Držím divadlu palce, ať se mu i v těchto těžkých časech, které pro něj nastaly v souvislosti s pocovidovou dobou, válkou na Ukrajině a nebývale vysokou inflací, daří. 

Co se vám vybaví, když před vámi za rok někdo vysloví „Slovácké divadlo“?

Velké srdce... to moje, zanechané ve Slováckém...