„Byl jednou jeden kus dřeva. Nebylo to žádné vzácné dřevo, ale obyčejné poleno, jaká se v zimě přikládají do kamen a do krbů, aby se vyhřály pokoje.“ Bylo to ale také neobyčejné poleno, protože bylo živé. Oživlé dřevo se v rukou kmotra Geppetta promění v hezkého panáčka. Geppetto ho pojmenuje Pinocchio a stane se mu otcem. Panáček s drze dlouhým nosem je však velice neposlušný synek. Svému tatínkovi přinese spoustu trápení a sám zažije přemnoho dobrodružství na své cestě za poznáním dobra a zla na světě: uteče do loutkového divadla, setká se se zlověstným Ohňojedem, s proradným Lišákem a Kocourem, nic nedbaje na moudré rady mluvícího cvrčka, cestuje na zázračné pole i přes moře… Vrcholné dobrodružství na něj však čeká opět u tatínka, po návratu do „rodné“ řezbářské světničky: zůstane dál pyšným dřevěným panáčkem? Nezbední chlapci totiž, když se polepší, mají zázračnou moc. Nesmrtelný Pinocchiův příběh, v němž si v režii hostující Zoji Mikotové „živí“ herci  „podají ruce“ s loutkami mnoha provedení a velikostí, okouzlí všechny děti i jejich rodiče.