39 stupňů postupně: špionážní román, detektivní film, divadelní komedie
Londýn, v srpnu, v pětatřicátém. Bohatý elegán s kondicí závodního koně Richard Hannay se vrací domů z Afriky, kde si při posledním pobytu pořádně našetřil. Je znuděný londýnskou mlhou a věčným tlacháním o počasí a o volbách. Chce se zabavit. Varieté, to je to pravé. Uprostřed programu se však ozve výstřel. Spoušť zmáčkla tajemná Annabella, špiónka, která se vzápětí záhadně vloudí až do Hannayova bytu a ještě téže noci je ještě záhadněji v tomtéž bytě zavražděna. Předtím jej však stihne zasvětit do smrtelně nebezpečné hry – jde o přísně tajné informace, které nesmějí uniknout za hranice. Jde o Třicet devět stupňů. Hannay se ocitá ze vteřiny na vteřinu na útěku – jdou po něm nepřátelští agenti, a také policie, protože v jeho bytě naleznou mrtvou Annabellu. Ať udělá, co udělá, roztočí kolotoč neuvěřitelných dobrodružství….
Na počátku stál román, který John Buchan (1875-1940), skotský spisovatel a významný politik (byl jmenován prvním baronem z Tweedsmuiru a na konci života byl generálním guvernérem Kanady) napsal v roce 1915 (česky vyšel poprvé v roce 1921). Jak sám píše, jeho žánr lze nazvat shocker, něco, co Američané nazývají šestákovým románem. Je to dobrodružný či detektivní román, jehož dějová pravděpodobnost je však dosti specifická. Buchan s oblibou vymýšlí absurdní, nejneuvěřitelnější situace a až dodatečně logicky přemýšlí, jak k nim mohlo dojít. Nepravděpodobnost zápletek je tedy už autorským záměrem.
Tak vznikla postava fiktivního tajného agenta Richarda Hannaye, odvážného, dobře vypadajícího Skota s houževnatým, přísně sevřeným horním rtem, jehož podrobný románový životopis (inspirovaný však údajně zčásti skutečnou postavou barona Edmunda Ironsidea, jenž mimo jiné působil jako vyzvědač během druhé búrské války v jižní Africe) dnes najdete třeba na wikipedii a jenž je průkopníkem v řadě moderních hrdinů špiónážních filmů, na jejímž konci stojí např. oblíbený James Bond. Zatímco James Bond je ale ve službách Jejího Veličenstva, Richard Hannay se v duchu komického žánru do svých dobrodružství dostává jaksi nečekaně a spíše nedopatřením. John Buchan, pro nějž 39 stupňů znamenalo značný posun v literární kariéře, tohoto fiktivního agenta „nasadil“ ještě do několika dalších románů z mnoha desítek svých smyšlených i faktografických děl (Greenmantle, 1916 - Zelený plášť, č. 1919; Mr. Standfast, 1919 – č. Vyzvědač, 1925; The Three Hostages, 1924 – Tři rukojmí, č. 1925; The Island of Sheep, 1936 – Ostrov ovcí ad.).
Také filmová režisérská ikona Sir Alfred Hitchcock (1899-1980) si v nepravděpodobnostech děje liboval. Nezajímalo ho morální ponaučení či vyznění jeho filmů, pouze způsob, jakým je příběh vyprávěn. „Pravděpodobnost mě nezajímá, ta je ze všeho nejsnadnější. /…/ Kdybyste všechno analyzoval a všechno budoval z hlediska věrohodnosti a pravděpodobnosti, neobstál by ani jeden příběh a zbývala by vám jediná věc – točit dokumenty,“ řekl v rozhovoru s F. Truffautem. Buchanovy příběhy četl rád. A když v roce 1935 přenesl úvodní dobrodružství Richarda Hannaye na filmové plátno, také pro něj znamenal tento v pořadí osmnáctý (a předposlední anglický; poté Hitchcock přesidluje do Hollywoodu) film pozitivní zlom v kariéře. Hitchcock ve stejnojmenném filmu přenesl děj z doby před první světovou válkou do období před druhou světovou válkou, aniž by v roce 1935 vývoj dalších událostí tušil (podobně jako Buchan v roce 1915). Všudypřítomná hrozba je i z parodického detektivního příběhu dobře znát. Richard Hannay je u Hitchcocka kanadský turista pobývající v Londýně, do příběhu vstupuje osudová elegantní blondýna, a Hannay je ve všech dobrodružstvích opět tak nějak nevinně, nečekaně a bez „vyšších“ pohnutek. A pravděpodobnost dějové linie zajímá Hitchcocka ještě míň než Buchana. Jestliže původní autor v závěru románu odhalí význam tajemných 39 stupňů, pro Hitchcocka je odhalení skutečné podstaty „třiceti devíti stupňů“ (a ostatně celá špionážní zápletka) téměř druhořadé vůči koketní hře mezi dvěma hlavními představiteli. „Na Třiceti devíti stupních se mi líbí náhlost přechodů. /…/ Je zapotřebí používat jeden nápad za druhým a přitom všechno obětovat rychlosti.“
Dlužno říct, že slavný příběh byl ještě mnohokrát zpracován – v rozhlasových, televizních i filmových produkcích. Slavnými představiteli Hannaye byli: Robert Donat, Kenneth More, Robert Powell, Rupert Penry-Jones. V současné době chystá režisér Robert Towne už několikrát avizovaný remake Hitchcockova filmu.
Skvělý počin se však podařil herci a scénáristovi Patricku Barlowovi (jejž diváci dobře znají např. jako Juliana z Deníku Bridget Jonesové nebo jako Willa Kempea v Zamilovaném Shakespearovi), když příběh přenesl v roce 2005 na jeviště. V rámci komické hry s detektivním žánrem zvolil skvělou divadelní formu: celý příběh se skoro 150 postavami rozepsal pro pouhé čtyři herce. Vytvořil tak skvělý prostor pro magii jeviště a hereckého projevu – např. komické situace, kdy herec v rámci dialogu dvou postav komunikuje sám se sebou, během dialogu střídá atributy jednotlivých postav, může být stejně dobře znepřáteleným tajným agentem jako třeba stádem ovcí apod. Hra získala mnoho ocenění a kromě londýnského West Endu se stala hitem rovněž na Broadwayi, kde je nejdéle uváděnou inscenací desetiletí.
Barlowovo podání vyžaduje přesný a mnohdy až varietní projev. S herci Slováckého divadla jej nastuduje hostující režisérka a choreografka Věra Herajtová, ve scéně a kostýmech Nikoly Tempíra, s hudbou Tomáše Alferiho a s pohybovou spoluprací klauna Jiřího Bilbo Reidingera. Diváci se mohou těšit na Tomáše Šulaje v roli Richarda Hannaye, Kláru Vojtkovou v rolích tří osudových žen Annabelly, Margarety a Pamely, a Davida Vaculíka a Jana Horáka jakožto komickou dvojici v úctyhodném výčtu postav.
A co že znamená oněch tajemných „třicet devět stupňů“? Nejsou to ani stupně teplotní, ani zeměpisné, ba ani úhlové. Možná napoví originální název The Thirty-Nine steps, který překladatel Pavel Dominik umně a záměrně vícevýznamově přeložil. K vyřešení záhady vás zveme do Slováckého divadla!
-iš-
