S babím létem zahájili jsme i náročné zkoušení původní dramatizace Čapkova románu Válka s Mloky. Zkušený slovenský režisér Dodo Gombár, který působí jako umělecký šéf pražského Švandova divadla, u nás hostuje poprvé, ale někteří ho jistě znáte z jeho angažmá ve Zlíně, kde vytvořil řadu vynikajících inscenací (Faust, Mistr a Markétka, Šumař na střeše, Limonádový Joe, Balada pro banditu aj.). Dodo Gombár vládne originálním režijním rukopisem, jímž dokáže citlivě propojit všechny divadelní složky do organického tvaru. Vyniká důrazem na slovo a téma, vždyť je také dramatickým autorem – napsal několik divadelních her (Tretí vek, Medzi nebom a ženou, Bez Boha dom) a je spoluautorem celé řady původních dramatizací. Na adaptaci Čapkova geniálního románu spolupracuje s dramaturgem Liborem Vodičkou.


Proč zrovna Válka s mloky?

Na románu nás zaujalo zejména jeho ústřední téma, jímž je postupně vzrůstající ohrožení lidstva, které vede od banální úsměvné historky až ke katastrofě, jež postihuje každého. Téma nenasytnosti a kořistnictví, lidské zpupnosti, jež nenalézá hranic a vede až k sebezáhubě. Je pozoruhodné, že zatímco Karel Čapek psal svůj román v polovině 30. let minulého století, kdy „mloci“ byli ztotožněni se vzrůstajícím nacismem, v dnešní době můžeme snadno nalézt „nepřítele“, tedy „mloky“, v nás samotných – naše zaslepené a nedomyšlené počínání nás podobně vede k další katastrofě. Ať již tím myslíme tvrdou a násilnou exploataci lidských i přírodních zdrojů, bez ohledů na dopady, na to co se stane, až se překročí ona pomyslná hranice, kdy už to „dál nejde“, ta takřečená „poslední kapka“; anebo stále globálnější a mocnější zločinecké podsvětí, které prorůstá skrze ekonomický i politický systém, jenž rozežírá jako rakovina. Však to vidíme kolem sebe...
Ovšem Čapkův román – a podobně i naše adaptace – vedle mravní a politické apelace staví na žánrové lehkosti, na komediálním ladění, satiričnosti a zábavnosti. Čímž se téma dostává do zvláštního úhlu pohledu a o to víc vyniká celá hloubka a ostrost neřešitelného kolapsu lidstva.
A jelikož tvoříme divadlo „tady a teď“ posunuli jsme Čapkův příběh až do současnosti. Jako by tedy začínal v polovině třicátých let minulého století v Čapkově době, a postupně se rozvinul až do katastrofického konce naší nedávné minulosti. S „mločím“ vývojem totiž vedeme ideovou paralelu: svět tonoucí v potopě je přece také dílem lidstva a příroda umí lidem oplácet velmi krutě... Vzpomeňme například na katastrofální důsledky červencové povodně roku 1997. Tehdy jsme nebyli připraveni na přirozený zásah „shůry“, který nám ukázal, jak nepromyšleně často konáme. I tenkrát nám mnohdy při svých škodách příroda „jenom“ vracela, co kdosi před námi nedomyslel...
Proto jsme inscenační „rám“ Války s Mloky při své adaptaci umístili do Uherského Hradiště dne 13. července 1997, kdy se Slovácko proměnilo v jedno velké jezero, jak zněl titul novinové reportáže.
Válka s Mloky? Nikoli. Mloci v nás!
Inscenace režiséra Dodo Gombára j.h., na scéně Lucie Labajové j.h., v kostýmech kmenové výtvarnice Slováckého divadla Evy Jiřikovské, a s hudbou slovenského skladatele Róberta Mankoveckého bude mít premiéru v sobotu 17. listopadu 2012.