Pod neobvyklým pojmem se skrývá vysvětlení, které s dobou, v níž žijeme, má pravděpodobně málo společného. Kdo z nás se totiž v praktickém životě setkal s „posedlostí konat dobro“? Ve dvou monodramatech Arnošta Goldflama probíhají osudy dvou naprosto odlišných žen, které byly nechtěnou souhrou náhod protnuty. Obě ženy vypráví tentýž příběh, avšak každá tak, jak je vlastní jejímu naturelu a životnímu stylu. Divák se dozvídá dvě podoby pravdy a stojí tváří v tvář výpovědím, které nejsou jednoznačně černobílými sondami do lidské společnosti. V rafinované dějové zápletce tak vyniká bystrý humor autora, který vrcholí do podoby takřka ironicky existenciální anekdoty. Kde je hranice mezi egoismem a altruismem, mezi dobrodinstvím a fanatismem po vykonávání dobrých skutků? Je vždy nutné „muset si pomáhat“? I takové otázky si můžete pokládat po zhlédnutí inscenace režiséra Davida Vackeho.