Vzpomenete si na čas, kdy jste po Heleně Jaré převzala roli Estelle v muzikálu Donaha!? Tenkrát už to byl cenami ověnčený muzikál. Jaké to pro vás bylo?
Myslím, že v době, kdy jsem roli Estelle přebírala, tak ještě žádné ocenění inscenace neměla, ale velký divácký ohlas už ano. Role byla pro mě velmi důležitá, protože šlo o mou první práci ve Slováckém divadle, v mém novém angažmá.

V jedné z menších rolí se v Donaha! objevil i váš tatínek. Na jevišti jste se tentokrát ale nepotkali. Bylo vám to líto?
Ani ne. My už jsme se na jiných jevištích potkali několikrát. A na jevišti Slováckého divadla dvakrát - ve Strakonickém dudákovi, kde jsem jako třináctiletá hrála dceru  houslisty Kalafuny, kterého ztvárnil můj otec a v Našich furiantech, kdy jsem zase jako devítiletá měla úlohu syna krejčího Fialy. Musela jsem políbit ruku svému taťkovi, který představoval pantátu Buška.

Pamatujete si konkrétní zážitky?
Z té doby si pamatuji, jak mi taťka sebou na představení balil svačiny, když jsme přijeli pozdě v noci do Hradiště z představení z jiných měst, rozespalou přenášel do našeho trabantu kombi, napomínal, abych se v zákulisí chovala tiše, seznamoval s tím, že se v divadle nepíská, nejí na jevišti… A tohle vše teď vlastně dělám já Davidovi (teda kromě toho trabanta).

Ano, k vašemu synovi se dostaneme. Tatínek byl velmi oblíbenou postavou Slováckého divadla. Bála jste se, že vás s ním budou srovnávat? A srovnávali?
Bála. A možná také někteří diváci, ale i kolegové, srovnávali. Proto jsem chtěla jako absolventka začínat na jiných prknech, co znamenají svět, než na těch slováckých. Ale moc se asi nedá srovnávat umění mužské se ženským. Proto jsou vždy v soutěžích ženské a mužské kategorie. Hlavní rozdíl mezi námi je, že otec byl hlavně bavič. Velká osobnost v oblasti komiky a nejen na jevišti. Jeho „sprostonárodní“ písničky, které hrál na kytaru a zpíval při všech setkáních, oslavách, či jen při posezení u piva, jsou proslulé.

Zmínila jste syna Davida. S ním se mohou potkávat diváci ve zmiňovaném muzikálu Donaha!. Jak ten nápad, že by mohl hrát Nathana, vlastně vznikl?
David se zúčastnil už konkurzu na dětskou roli do připravované inscenace Denní dům, noční dům. A nebýt toho, že je na svůj  věk docela vysoký, tak by asi uspěl. Loni v září se začalo řešit, že stávající představitel Nathana už skoro předrostl hlavního představitele Tomáše Šulaje a byl vyhlášen konkurz. A Davča  prošel!
Do rozhovoru vstupuje David: V tom prvním konkurzu jsem si měl připravit písničku. A já jsem zazpíval dědovu oblíbenou Baladu o prdu.

Měla jste radost, že syn v tak útlém věku už pošilhává po divadelních prknech?
Měla jsem radost z nové zkušenosti, kterou můj syn může prožít. Protože každý nový podnět pomáhá k dalšímu rozvoji osobnosti. A u Davida to platí dvojnásob. David je hodně plachý, déle mu trvá než se adaptuje. Ale způsob a energie, s jakou se vrhl do práce, mě velmi mile překvapila. A to, že  se nezalekl nového prostředí, konfrontace s novými věcmi, mě vlastně i dojala.
David: No, já jsem nejdřív na žádný konkurz jít nechtěl, ale mamka mě přemluvila ať to aspoň zkusím.

A jak ses na své první hraní v profesionálním divadle těšil ty, Davide?
David: Těšil jsem se hodně, ale měl jsem trému, ale jen v první scéně, v těch dalších už ne. A tak to mám do teďka.

Jak se na roli připravoval? Pomáhala jste mu?
Chtěla jsem mu pomoct, četla jsem mu repliky ostatních postav, tak, jak jsem to dělávala taťkovi. Ale při trénování choreografie jsme měli trošku neshody. Už je  ve věku, kdy těžko nese, že můžu mít ještě v něčem pravdu.
David: Mamka mi pomáhala. Učil jsem se text a pohyby (choreografie).

Kolegové herci i diváci tě velmi chválí. Co na to říkáš?
David:To jsem ani nečekal, že mám takový úspěch. Všichni mi blahopřáli a já jsem byl překvapený!

Radujete se, nebo vás jako většinu matek hereček trochu děsí, že se mu hraní zalíbí?
Davida hraní baví, bohužel. (smích) A mám radost, že se mu to prozatím daří. Samozřejmě jsem měla děsivou představu o tom, jak bude v rodině další  chudý a nespokojený herec. Ale po své premiéře než usínal, mi řekl: „Mami, strašně mě to baví. Ale neboj, herec nebudu. Chci být paleontologem!“

Co byste mu odpověděla, kdyby přišel s tím, že se chce stejně jako dědeček, maminka a vlastně i tatínek stát hercem?
Vylíčila bych mu, o co všechno by přišel, kdyby se nestal paleontologem. (smích)

Jeho otec je vynikající skladatel, maminka uznávaná herečka. Zdědil po vás umělecké vlohy?
Asi něco zdědil, jinak by kolegové nebyli tak uznalí. (úsměv) Po otci zdědil  hudební nadání - takže chodí do ZUŠky zpívat do dětského sboru, hrát sólově na klavír i do orchestru. A jednou jsem ho přistihla, jak sedí u klavíru, před sebou notový sešit a zapisuje do notové osnovy to, co právě zahrál. Ale to bylo opravdu jen jednou. Jinak se u klavíru většinou rozčiluje. A ještě jednu vlastnost, mimo jiné, zdědil po svém otci a projevovala se už od útlého dětství - na velmi málo fotkách je David zachycen jen tak s přirozeným úsměvem nebo obyčejným postojem. Má velkou oblibu dělat neuvěřitelné grimasy, dramatická gesta a vůbec všelijak se pitvořit - prostě šašek.
David: Klavír mě opravdu nebaví, radši bych hrál na dudy.

Rodina Kynclových v Donaha!

Premiéru v roce 2005 a několik následujících repríz hrál v Donaha! Jaroslav Kyncl, známý a velmi oblíbený herec, jenž se na slováckých prknech objevoval od roku 1967. Farář ve zmiňovaném muzikálu byl jeho poslední rolí, pak žezlo pomyslně předal dceři Alžbětě.

Alžběta Kynclová vystudovala brněnskou JAMU (je spolužačkou Tomáše Šulaje) a po brněnském angažmá je od roku 2005 ve Slováckém divadle. V současné době ji diváci mohou kromě Estelle v Donaha! obdivovat například v postavě Aśky v jevištní mozaice Denní dům, noční dům, za kterou získala letos cenu kritiky Největší z pierotů.

David Smečka je synem Alžběty Kynclové a hudebního skladatele stejného jména (složil například hudbu k Modrým květům, Pinocchiovi či k Oskarovi a růžové paní). Na jevišti Slováckého divadla se objevuje poprvé, kolegové herci mu přiznávají velký talent. V Donaha! hraje syna hlavní postavy, kterou ztvárňuje Tomáš Šulaj.