Aničko, nedávno jste připravili i s dalšími kolegy z divadla hudební program pro interní oddělení uherskohradišťské nemocnice. Jak takový program vypadá?
Tentokrát byl složený z muzikálových písní (vybrali jsme s kolegy písničky ze světových muzikálů), uváděl je kolega David Vaculík a o každém muzikálu i něco zajímavého řekl. Program trval kolem čtyřiceti minut.

Nebylo to poprvé. Byly i vaše dřívější návštěvy ve stejném duchu, tzn. hudební a písničkové?
První návštěva byla také hudební, proběhla v předvánočním čase, čili zazněly koledy a k nim jsme přidali písničky z muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (nedávno měl derniéru, pozn. red.). Měli jsme tehdy "živou hudbu" - na klávesy krásně zahrál Honza Laník (hrál i při „Klarinetech“ v kapele).
První návštěva byla specifická také v tom, že jsme s naším programem navštívili postupně tři různá oddělení, aby si mohli písničky poslechnout i pacienti, jimž jejich stav neumožňuje přesun do jiného patra. Takže jsme si to „střihli“ třikrát po sobě a bylo to celé moc krásné. Pro mě nejhezčí moment adventního času.

Odkud se vlastně vzal nápad jít zpívat do nemocnice? Kdo s touto myšlenkou přišel? A jak to vznikalo?
V době, kdy jsem byla v Praze s dětmi na mateřské dovolené, jsem se hodně často zamýšlela nad tím, jak se někde aktivně zapojit a nezištně pomáhat. Přiznám se, že se ty myšlenky tehdy týkaly hlavně nemocných dětí. Velmi jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí, že mám děti zdravé a cítila jsem potřebu těm, kteří to štěstí nemají, nějak prospět. Tehdy bylo pro mě nemožné něco takového realizovat, manžel byl často na cestách, babičky daleko a byla jsem na malé děti často sama. Po návratu z mateřské do divadla jsem o tom jednou promluvila s ředitelem uherskohradišťské nemocnice Petrem Sládkem a právě on mě nasměroval k seniorům, mnozí leží v nemocnici už dlouhou dobu a jsou úplně sami. K dětem chodí zdravotní klauni, ale za starými lidmi často nikdo. Takže jsme k nim začali chodit my.

Myslíš už teď na další „návštěvu“? Kdy k ní dojde a jak by měl vypadat program tentokrát?
Určitě ano. Byli jsme v nemocnici už i číst povídky a já moc doufám, že tato aktivita inspiruje i další lidi, aby se na internu chodilo pravidelně. Už se první vlaštovky ukazují na obzoru, tak hezky leťte (-: Čeká vás radost veliká!