Česká televize natočí záznam inscenace Cena facky v rámci velkého celorepublikového projektu. Můžete jej přiblížit?
Jde o projekt Rok regionálních divadel v České televizi, který je výsledkem komunikace brněnského studia ČT s Asociací profesionálních divadel. Projekt se vyvíjel téměř tři roky a od začátku byl motivován snahou přinést hlubší sondu do tvorby regionálních divadelních scén. Záznamy z jejich představení se v minulosti dostávaly na obrazovku nepříliš často, a protože si myslíme, že dobré divadlo se dělá všude, vznikl tento cyklus. Třináct krajů, z každého jedno divadlo a jedno představení. Kromě toho malý dokumentární portrét divadla, který má divákům ČT Art představit zázemí, v němž divadlo v regionech vzniká.

Podle jakého klíče jste vybírali divadla a inscenace?
Hledali jsme inscenace reprezentativní, silné, zajímavé, jakési vlajkové lodi divadla… A pokud jde o podobná dilemata jako ve Zlínském kraji – které divadlo vybrat – hledali jsme kritéria především v tvůrčích výkonech scény.

Proč jste vybrali právě Slovácké divadlo a inscenaci Cena facky?
Ve zlínském kraji jsou dvě profesionální činoherní scény s dlouhou tradicí, skvělými soubory a zajímavými představeními – Městské divadlo Zlín a Slovácké divadlo v Uherském Hradišti – takže výběr nebyl jednoduchý. Nakonec jsme zvolili Slovácké divadlo, které vstupuje s novým vedením do nové éry a inscenaci Cena facky. Nejen proto, že byla a je oceňována kritikou i diváky, ale i proto, že řeší silné téma, které rezonuje s městem a s pamětí doby. A řeší ho svrchovaně divadelní formou. Proto se nám zdálo, že bude v celém cyklu dobře reprezentovat nejen Slovácké divadlo, ale i Zlínský kraj.

Kolik dnů práce se skrývá za výsledkem, který pak diváci zhlédnou v televizi?
Pořízení samotného záznamu zabere dva dny pobytu televizního štábu v divadle, ale jim předchází mnoho práce přípravné – obhlídky, při nichž hlavní kameraman řeší postavení kamer, osvětlovači a zvukaři televizní komunikují s těmi v divadle. Je to příprava režiséra – musí si představení „nakoukat“, aby mohl spolu se střihačem vybírat ty nejlepší záběry a mohl televiznímu divákovi co nejlépe zprostředkovat to, co se děje na jevišti. Pak následuje několik dní ve střižně a ve zvukové výrobě, barevné korekce a to už je asi všechno.

Jak se připravujete na natáčení Ceny facky?
Já osobně už teď jen ladím poslední detaily s režisérem inscenace i televizního záznamu Břetislavem Rychlíkem ohledně dokumentu o Slováckém divadle, komunikuju s autory textu, scény, kostýmů atd. a hlavně vyjednávám těch 12 dalších záznamů po krajích Moravy a Čech.

Má vůbec smysl a odůvodnění divadlo zaznamenávat pro televizní účely?
O tom se vedou už dlouho spory. Já na to mám poměrně jasný názor – i když nic nenahradí přímý zážitek v temnotě hlediště, v tom kouzelném prostoru, kde i čas plyne jinak – smysl to má. Můžeme se po letech přesvědčit, jak vypadala ta či ona „legendární“ inscenace, jak zazářil ten či onen herec ve své životní roli, můžeme studovat režijní koncepci. A v neposlední řadě televize umožní vidět inscenaci i těm divákům, kteří by se z různých důvodů do divadla nikdy nedostali. Jen od záznamu nemůžeme čekat stejný typ prožitku jako v divadle.

Co říkáte na současnou úroveň Slováckého divadla?
Myslím si, že Slovácké divadlo je ve skvělé kondici – má výborně poskládaný soubor, z něhož je cítit radost z toho, že dělají divadlo spolu, má stabilní okruh režisérů, kteří – pokud vím v Hradišti rádi a opakovaně zkoušejí, má velkou a stálou přízeň diváků. Předchozí pan ředitel Igor Stránský předal novému uměleckému vedení opravdu dobře vedené divadlo.

Kdy diváci uvidí televizní záznam inscenace Cena facky na obrazovkách?
Celý cyklus se začne vysílat od září týden co týden na ČT Art, jen ještě neznáme pořadí jednotlivých krajů.