Zapomněl jsem, že romantická karpatská balada se dosud nehrála ve Slováckém divadle. Pod inscenací je podepsán znovu Radek Balaš s hudebním aranžmá Idy Kelarové, Desideria Duždy a Petra Maláska. Trochu jsem se obával repliky, ale zbytečně. Moravští Slováci mají na víc a potvrdili to.
Na scénografické řešení cikánského tábora, koňských výběhů, tržišť a na iluzi karpatských planin Haliče a Bukoviny pozvali do Hradště slovenského klasika – Jozefa Cillera. Pestrost cikánského oblékání, spíše z legend než z reality, vystihla po duchu předlohy Jolana Schofieldová Izbická. V hereckém souboru – až na výjimky, jakou je třeba Pavlína Vašková předurčená pro hlavní ženskou roli krasavice Rady – nejsou muzikáloví specialisté, kterým ale rybník před pár lety vypálil Tomáš Šulaj (Cena Thálie). Podobně jako Filip Čapka v Praze udělal ze zloděje slepic Buči málem ústřední postavu. A tentokrát hrál jako z partesu. Dokonalost sborových polyfonií (až pětihlasů) má na svědomí Jana B. Trčková. Budou na ni vzpomínat v dobrém, i když prý z herců přesné intonace doslova vymlátila – dutou PET lahví… Balašova režie s choreografií pokročila k dokonalosti.


A léta běží…

Zloděj koní Zobar v pojetí Petra Čagánka naplňuje představu cikánského bohatýra. Jeho otce, raději zradí syna než koně, vsadil do jímavě polohy Vladimír Doskočil.
Galerii typů kladou divákům k nohám David Vaculík (Talimon), Jan Horák (Aralambi), Jiří Hejcman (Gunár), Pavel Majkus (Danilo), Jaroslava Tihelková (Vědma), Klára Vojtková (Juliška), Alžběta Kynclová (Mária), Andrea Nakládalová (Rosalinda), Jitka Josková (Margita), Martin Vrtáček, Pavel Hromádka (erár)…
Daň premiéře: Intonace. Vaculík, Čagánek, Magda Karlíková v písni písní Nane cocha (Nemám sukni). Ve filmu (1975) ji zpívala dvanáctiletá suverénka Alena Buzyleva… Počítejme, bude to už stará Cikánka. Ale s Radou a Zobarem nestárneme.


Jiří P. Kříž