4. 1. 2017
Už jen tři dny zbývají do uvedení první novinky předplatného pro rok 2017 s názvem Marvinův pokoj. V režii ředitele Slováckého divadla Michala Zetela, dramaturgii Ivy Šulajové, ve výpravě Evy Jiřikovské a s hudbou Maria Buzziho se v hlavních rolích představí Jaroslava Tihelková a Dana Růžičková, se kterými vám přineseme dvojrozhovor v pátek, a David Macháček...
Ivo, jak bys charakterizovala Marvinův pokoj?
Vynikající hra, která s decentním humorem nazírá zlomové životní chvíle uprostřed jedné rodiny. Každá ze dvou sester se rozhodla pro svůj způsob života, bylo to ale natolik bolestné rozhodnutí, že se obě téměř dvacet let neviděly. Dohromady je svádí až vážná nemoc jedné z nich, té, která zůstala doma a vzdala se vlastního života, aby se starala o nemocného otce a tetu. Ta druhá, která odešla, se vrací sama se dvěma syny. Ti tak poznávají rodinu, kterou nikdy neměli. Staré otázky ožívají a traumata se táhnou rodem. Pod nánosy bolesti však stále dřímá sourozenecký vztah, a nová generace v rodině zase vždy přináší naději na to, že se rodové rány vyčistí a “opraví”. Jako když vnuk Hank, který po dědečkovi Marvinovi zdědil šikovnosti a zručnost, dostane najednou také jeho nářadí.
Text hry má řadu styčných ploch s životem autora, že?
Ano, pečování o nemocné členy rodiny a blízké bylo součástí autorova života už od dětství a jako téma se dokonce objevilo v několika jeho prvních dramatických dílech. V Marvinově pokoji je to ale nejpatrnější, jak sám Scott McPherson uvádí, neměnil ani jména některých postav. Marvina, tetu Ruth i tetu Bessie tak kromě slavné hry nalezneme především přímo v jeho rodině. On sám byl pak předobrazem jednoho z Marvinových vnuků - mladšího Charlieho.
Nebude hra příliš depresivní?
Jak je známo, autor psal hru, když sám umíral, její úpravu do scénáře k stejnojmennému, hvězdně obsazenému filmu, dokončil pár týdnů před smrtí. Přesto se na otázky spojené s nemocí a umíráním dívá s obdivuhodnou lehkostí, laskavostí, vtipem a bez jakéhokoli sentimentu. A to působí léčivě, katarzně. Nicméně přes nelehké téma vnímám hru především jako hru o životě, hru o tom, jak skrze vztahy ke svým nejbližším tvoříme svůj osud, jak si můžeme z velké části vybrat jak a proč chceme žít.
Davide, ztvárníš Hanka, syna Lee. Jaký je?
V našem výkladu je určitě důležitým článkem, protože je v něm naděje, že dokáže "opravit rozbitou rodinu a odstranit tak šváby z jejich života." Tyhle uvozovky pochopí divák, až když hru uvidí! Hank je kluk, co hledá sám sebe, otce, kamarády, oporu, pochopení a především lásku. V jádru je to hodný kluk, ale jak sám říká: "Když si o tobě lidi udělaj nějakou představu, tak za chvíli takovej opravdu jsi." O něm si téměř všichni myslí, že je to grázl a on tak splňuje jejich představy. Ale nikdy není nic tak, jak vypadá.
Bylo něco, s čím ses musel při studiu role "poprat"?
Těch věcí bylo více. Například to, že mě neustále výkony mých kolegyň dojímají i rozesmávají, i když by jako Hanka neměly, s kouřením na jevišti a hlavně si nepomáhat v dialozích gesty z běžného života. A že jich máme, všimněte si.
Co bys chtěl, aby se divákům honilo hlavou po zhlédnutí inscenace?
Aby si uvědomili, co mají doma! Jakou mají rodinu, těm, co rodina funguje, aby si řekli "děkuji." Pro mě je fungující rodina jeden z nejdůležitějších faktorů pro úspěšný a šťastný život. A kde to NEfunguje? Snad jen, že se vše dá řešit a nějak "opravit." Že za zkoušku to určitě stojí a že je vždycky nějaké řešení. A ješitně také to, že viděli famózně napsaný tragikomický příběh, skvělé herecké výkony, výborně udělanou inscenaci, krásnou výpravu a vůbec DOBRÝ KUS! (úsměv)
Na páteční generálku, která začíná v 10.00 hodin, zbývají v pokladně divadla ještě volné vstupenky. Rezervovat si je můžete ZDE...