Davide, jsi jedním z moderátorů, také režisérem a autorem scénáře slavnostního galavečera. Jak vznikal scénář, kde jsi bral nápady...?
Scénář ještě stále vzniká, upřesňuje se spousta detailů, jako je pořadí jednotlivých hostů, hudebních čísel, projekcí, moderátorských vstupů a podobně. Od začátku jsem chtěl, aby celý večer byl hlavně o lidech, kteří se na té krásné a dlouhé historii Slováckého divadla podíleli či stále ještě podílí. Nemám rád pořady, kdy celá forma a exhibice tvůrců překryje hlavní důvody proč program vůbec vzniká. Opravdové osobnosti se pak často stávají jen trapným komparsem. Na druhou stranu, dostat do jednoho večera sedmdesát let, není lehké, ba dokonce bych uprostřed příprav řekl, že je to mnohem těžší než jsem si ještě nedávno myslel. Naštěstí mám výhodu, že Slovácké divadlo je mým druhým domovem už přes třicet let (které uplynuly od mé první dětské role), takže s velkou částí těch, se kterými a na které budeme v sobotu vzpomínat, jsem se osobně na jevišti našeho divadla potkal.

Můžeš prozradit program slavnostního galavečera?
Určitě se ohlédneme za některými úspěšnými inscenacemi, popovídáme si se vzácnými hosty, ale také zásluhou projekcí nahlédneme do zákulisí za lidmi, které sice diváci z jeviště většinou neznají, ale bez nichž by divadlo fungovalo jen stěží.

A jména některých ze zmiňovaných hostů?
Snad mohu prozradit, že účast na galavečeru potvrdili Láry Kolář, Karel Hoffmann, Přemysl Rut, Eva Matalová, Jana Chaloupková, Zdeněk Kupka, režiséři Radek Balaš a Robert Bellan, z našich nedávných kolegů se pak alespoň na chvíli na jeviště S.D. vrátí Míra Zavičár a Honza Horák. Někteří z hostů budou vyprávět, jiní zazpívají písničky, které mnohým z našich diváků znějí v srdcích již pěknou řádku let. Navíc v hledišti usednou i další zajímavé osobnosti spjaté s historií S.D. Diváci slavnostního galavečera tak budou mít možnost se potkat například s Mirkou Kolářovou, Lubomírem Vraspírem, Radovanem Lipusem a dalšími, včetně syna zakladatele divadla, panem Lázničkou.

Jak dlouho trvají přípravy oslav a kolik lidí se na tom podílí?
Do příprav je zapojené v podstatě celé divadlo a také další externí spolupracovníci. Galavečer nás teď zaměstnává určitě nejvíc, ale v rámci oslav 70.výročí toho čeká diváky samozřejmě víc. Především je to celý "festivalový" týden zajímavých hostů (Stanislav Zindulka, Matěj Hádek, Marta Kubišová, Eliška Balzerová, Petr Nárožný, Nela Boudová či Ondřej Vetchý), ale také soutěžní kvíz, se kterým budou mé kolegyně a kolegové vyrážet od pondělí do pátku do centra UH, kde oslovení kolemjdoucí - diváci se mohou těšit na zajímavé výhry. Ve foyeru divadla se chystá výstava fotografií Marka Malůška z divadelního zákulisí a v těchto dnech jdou do prodeje zbrusu nová divadelní trička v dámském i pánském provedení a také almanach, mapující dění v divadle v posledních deseti letech.

Na co z programu se ty osobně těšíš?
Určitě se půjdu podívat na představení Činoherního klubu a také na pana Zindulku s Matějem Hádkem. Fantastické představení Elišky Balzerové Můj báječný rozvod jsem už viděl...ale kdo ví, možná neodolám a půjdu si ho užít znovu. A jestli se dozvím, že bude Marta Kubišová zpívat na svém recitále i píseň Magdalena, u které jsem si vždy v době gymnaziálních studií zamačkával (marně) slzy silných emocí, tak asi strávím celý týden zase v divadle.

V narozeninovém týdnu oslaví RŠ 15. narozeniny. To je úžasné číslo. Čím jsou tak populární?
Číslo je to úžasné, ale zároveň způsobuje, že to dá čím dál tím větší práci, aby se ten mladý kluk v tom zrcadle opravdu objevil. A proč jsou tak populární? To je spíš otázka pro diváky. V každém případě si jejich dlouholeté přízně moc vážíme.

Jak se Mirek Dušín připravuje na speciální reprízu Rychlých šípů?
Tato otázka mi připomíná, že musíme s hochy nazkoušet speciální scénku, neboť Rychlými šípy slavnostní týden začíná. Ale jak se připravuje Mirek Dušín, budu vědět až ve chvíli, kdy se objeví proti mně před (za) zrcadlem - tedy asi třicet minut před samotným představením.

Jak se inscenace za tak dlouhou dobu změnila?
Asi se ta inscenace změnila. Ono to ani jinak po tak dlouhé době nejde. Ale snad tam pořád je to hlavní, laskavá parodie, vycházející z obdivu ke své kreslené předloze.

Co bys jim popřál?
Aby nás to v partě na jevišti bavilo, protože pak je velká naděje, že to bude bavit i diváky v hledišti.

A divadlu?
Předchozí odpověď vlastně platí pro naše divadlo obecně. Bez spokojených, ale také náročných, diváků by totiž divadlo nemělo smysl.