28. 4. 2010
Co si počít s divadelním textem, který nemá postavy, situace ani zápletku? Co si počít s textem, který napsala Elfriede Jelineková jako otisk mediálního obrazu války v Iráku? S textem, který se mísí s Aischylovými Peršany a jehož hlavními hrdiny jsou zrnka písku v pouštní bouři, střela tomahawk, co zabloudila na bagdádské tržiště, a trubka, jejíž pochodové tatátatá se mění na kadenci kalašnikovů, ratatatata.
Recenzi uveřejnila MF DNES 22. dubna.
-
Moc mrtvých? Zkuste MTV.
Dejte ten text režisérovi Jiřímu Honzírkovi, chtělo by se říct po premiéře hry Bambiland ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Muselo být těžké rozkódovat sdělení, které Jelineková do hry vložila, sdílet ho s herci tak, aby ho vydali publiku, a vytvořit z něho kompaktní jevištní tvar. Není však nad čím jásat, to sdělení funguje v lidském svědomí jako smirkový papír.
V hradišťském Bambilandu se téměř rytmicky střídá sborová recitace a monologické výstupy před oponou, herecké situace na scéně a hudební vsuvky doplněné projekcemi. Ty přicházejí ve chvíli, kdy už má divák problém komplikovaný text „pobrat" a potřebuje si vydechnout. Právě tento moment je asi tím největším kompromisem, který museli tvůrci udělat - divadlo má širokou abonentskou obec a Jelineková je jméno, jež řadu diváků spíš odrazuje.
Není to však žádná laciná úlitba - hudební čísla napsal Ivan Acher a herci je interpretují přesně v jelinekovském duchu: jako kýčovitý program na MTV, kam diváci, příliš šokovaní či znudění záběry irácké války, na chvíli přepnuli. A to, že se publiku líbí a že se v plyšových sedačkách vrtí do rytmu, je symptomatické.
Na hradišťské ztvárnění Bambilandu by Jelineková mohla být pyšná. Její tvorba rozděluje čtenáře i diváky na dva extrémně smýšlející tábory - jsou lidé, kteří je absolutně odmítají, a lidé, kteří ji nadšeně přijímají. Což je sám o sobě znak výrazné spisovatelské osobnosti. Podobně funguje i představení v Hradišti, ostatně v publiku byli na premiéře i lidé, kteří po představení netleskali. Bambiland je totiž silou své myšlenky nesnesitelný. Ale nutný.
Jde o šokující nedivadlo, které místo sladkého konzervativního příběhu nabízí existenciální brutalitu, jež zbavuje růžových brýlí a jednou provždy je zadupává do pouštního písku. Jejich náhrobkem jsou sádroví trpaslíci s arabským šátkem kolem hlavy. Bůh otec a Bůh syn to vidí. George Bush otec a George Bush syn to řídí.
-
Divadlo plné munice
Jelineková kritizuje zábavní rozměr „přímého přenosu" války v Iráku i manipulaci s ním. Diváci u obrazovek se tehdy vlastně docela dobře bavili. Diváci ve Slováckém divadle se už tak dobře nebaví. Jelineková nepíše a Honzírek nedělá divadlo, které by bylo možné proložit reklamou na jogurt nebo nové auto.
Pokud naše civilizace něco opravdu potřebuje, jsou to právě tihle její nepříjemní kritikové. Do divadla se tady nejde za zábavou a odpočinkem, rozdávají v něm totiž duševní munici proti lhostejnosti a přetvářce.
Bambiland Napsala Elfriede Jelineková, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Jiří Honzírek, premiéra 17. dubna 2010, délka představení 95 minut.
-
Hodnocení: 90 %
Klára Kubíčková