19. 1. 2013
Hlavní hrdinka Vera, česká černoška žijící v Praze v roce 2045, je profesionální softwarovou specialistkou, živící se pronikáním do počítačových programů a do virtuálního světa - „cyberprostoru“ (hackerem) a je pro určitou práci najata jakousi zprvu blíže neurčenou opoziční komunitou (anebo samotnou Mafií, která v té době vládne nad Evropu a částí západního světa?). Leč, tento vynikající „kšeft“ se záhy stává i jejím životním osudem. Vera proniká do systému globálních mafiánských hráčů a rozluští kód, jenž ji přivede ke zprávě o připravované genocidě části lidstva.
Ta má totiž – jak praví plán - nejbohatší vrstvě zajistit definitivní velmocenské postavení. Vera se však záhy ocitá v jejich „hledáčku“ a nezbývá jí, než prožít zbytek života na útěku. Její život je tak postupným vhledem do světa globální mafie, do světa, v němž definitivně zvítězily peníze i absolutní moc, a kde lidská existence znamená jen to, co určí ti nejmocnější - tedy nic. Přitom poznává ilegální „disidetskou“ komunitu pokoušející se genocidě zabránit, seznamuje se s pozoruhodnými vzdělanými lidmi, kteří ještě věří v humanismus a demokracii a postupně v sobě objevuje dosud neznámou Veru. O tom je tedy naše dnešní premiéra (první uvedení románu Egona Bondyho Cybercomics na jevišti).
Na jednom setkání nad vznikajícím scénářem a režijně-dramaturgickou koncepcí s dramatizátorem Romanem Sikorou a režisérem Jakubem Macečkem, položil dramaturg inscenace Libor Vodička zmíněným několik otázek a vznikl tak tento rozhovor…
Bondyho román je vtipný a plný lehké ironie, ale také hořké vize temné budoucnosti. Co vás nejvíc oslovilo a jaké jsou podle vás hlavní důvody tuto látku ztvárnit také jevištně?
JM: V podstatě mě vyděsilo, že některé vize, které Bondy do své sci-fi zpracoval v roce 1997, jsou v roce 2012 již skutečností. Pokud se v blízké budoucnosti naplní i další jeho vize, čeká nás budoucnost vskutku temná. Takže je třeba si to včas uvědomit a začít dělat vše pro to abychom tomu zabránili.
RS: Ano i pro mne je hlavním důvodem proč „tady a teď“ ona děsivá vize budoucnosti a důslednost, s jakou ji Egon Bondy domyslel. Že její kořeny nalézá v naší současnosti a dovádí do důsledků směr, který naše společnost nabrala a jehož nejodpornějším reprezentantem je pro mě současná vláda. Nezmění-li se zásadně naše uvažování o světě a o smyslu naší existence, dopadneme přesně tak, jak to ve svém románu popsal Bondy.
Jedná se o žánrovou variantu antiutopie, tedy žánru tematizujícího možné dopady našeho současného jednání kdesi v budoucnu. – Co vás v tomto smyslu v románu oslovilo nejsilněji?
RS: V románu mě nejvíc oslovilo důsledné rozpracování logiky takzvané neviditelné ruky trhu, která je až příliš jasně viditelná, pokud se ji ovšem člověk vidět snaží. Nestojí za ní ani Židé, ani zednáři ani jiní „ilumináti“ a už vůbec žádné „socky“ či Romové. Reprezentují ji výhradně technokrati a chamtivci, schopní lidstvo a svět přepočítávat pouze a jenom na peníze, moc a svůj osobní profit.
JM: Je toho hodně, možná ale nejvíc ta absolutní moc korporací a nadbytečnost obyčejného člověka...
Na co se má divák Slováckého divadla připravit? Bude to víc zábava či „citovka“?
JM: Určitě tam bude hodně akce, také trochu smíchu, trochu filozofujícího mudrování a na konci slzy. To vše s velkým nadhledem komiksového žánru. Takže trochu smutná sranda o vážných věcech. No...asi tak nějak.
RS: Doufám, že to bude i zábava. I když má Cybercomics předpoklady stát se krutým horrorem o naší budoucnosti, komické situace nebudou chybět...