Jak probíhaly přípravy inscenace?
Pan režisér Stránský dokončoval hru Dalskabáty hříšná ves, takže jsme se scházeli v celkem hektickém čase. Ale z jeho strany přišel celkem jasný požadavek – na scéně chtěl pouze černou a bílou barvu a uzavřený prostor, který by mohl postupně vytvářet dojem mřížoví, jako bychom se najednou ocitli ve vězení. V tom domě jsou dcery zavřené svou matkou Bernardou.

Takže scéna je čistě černobílá?
Ještě se na ní objevují zelené Adélčiny šaty - coby symbol svobody a vzpoury.

A jak byl pan režisér spokojený s výsledkem?
(se smíchem klepe na dřevěný stůl) Zdá se, že byl spokojený, jeho zadání jsem snad splnila. Je dobré, když si režisér předem určí, jak by scéna měla vypadat, jakou funkci plnit, protože ví, co může čekat. Někteří režiséři tento limit nevyžadují, naopak očekávají od výtvarníka podnět k vlastní tvorbě, posun v inscenaci. Oba přístupy mi vyhovují.

Kde jste čerpala inspiraci pro svou práci?
U kostýmů jsem se inspirovala obrázky ze Španělska devatenáctého století, přímo knihou The Complete Costume History. Zaměřila jsem se hlavně na siluetu. Nejzajímavějším detailem mi byly klobouky na hlavách žen, které se objeví jen krátce… Chtěla jsem ten bílý vyprahlý svět přetavit do moderního scénického pojetí. Aby to zčásti evokovalo španělský kraj, ale aby to byl zároveň pohled dnešníma očima.

Na zdech i na šatech hereček se opakuje stejný motiv, má nějaký význam?
Ano, chtěla jsem použít ornament. Na bílých zdech je odlišený černou barvou. Jsou to takové vzduchové průduchy. Inspirovala jsem se v Hluku, kde skoro na každém domě podél silnice v podbití pod střechou, kam se dřív dávalo seno, jsou plechové tabulky s podobným ornamentem. Ten sloužil k pronikání vzduchu. V Bernardině hermeticky uzavřeném domě vzduch není. Není možné se tam nadechnout. Proto jsem zvolila tento prvek, jako jednu z možností úniků - drobná malá škvíra… Na šatech dcer a matky jsem si to pojmenovala jako „oděv poznamenaný stínem domu“. Znamení nesvobody, smutku.

Když jste vytvářela kostýmy, měla jste už na mysli konkrétní herečky, které je budou mít na sobě?
Vždycky, když navrhuju kostýmy, přeju si mít k dispozici obsazení, protože se mi líp pracuje, když si můžu představit tu konkrétní osobu. Soubor dobře znám a vím, co a jak komu mohu přichystat. Znám jejich figury, drobné nedostatky. Pokaždé se snažím, aby se herci v kostýmech dobře cítili a aby jim to slušelo, pokud jim to slušet má. (smích)