Pane řediteli, letošní a příští rok jsou zvláštním obdobím jak v historii Slováckého divadla, tak i ve Vašem životě. Je pozoruhodné, jak se to všechno sešlo – právě probíhá jubilejní 70. sezóna Slováckého divadla, v roce 2015 to bude 70 let od první premiéry u nás, letos je to 45 let, co Vy působíte ve Slováckém divadle, a příští rok se naplní 25 let Vašeho ředitelování. K tomu předáte principálské žezlo Vašemu nástupci Michalu Zetelovi. To je jedna velká věc za druhou. Jak to na Vás celé působí, když si všechny tyto souvislosti uvědomíte?
Abych se přiznal, doposud jsem neměl vůbec čas k nějaké rekapitulaci. To snad učiním, až budu v hlubokém důchodu. Teď myslím stále dopředu a není toho málo. Mimochodem, když už jsme u těch čísel, tak Macbeth bude má devětaosmdesátá režijní práce a byl bych rád, kdyby se mi podařilo navršit stovku.

A také máte ještě jedno profesní výročí. Prozradíte ho?
Ach jo, zase další čísla. V srpnu v roce 1964 jsem nastoupil do Východočeského divadla v Pardubicích jako elév a kulisák, takže jsem u divadla padesát let.

Jak to tenkrát bylo? Vím, že to nebudete říkat poprvé, ale přesto – jak jste začínal?
Jedním slovem nádherné. Seznamoval jsem se doslova s tajemným prostředím a každý nový den byl pro mne nezapomenutelným zážitkem. Ale nebylo to jenom divadlo jako instituce, především to byly osobnosti, kterými bylo divadlo v Pardubicích naplněno. Nejraději bych vyjmenoval celý umělecký soubor, ale za všechny prozradím alespoň pár jmen, jako například Josef Somr, Věra Galatíková, Richard Mihula, Hugo Domes, Jiří Císler, Pavel Landovský, Věra Nováková, nebo Irena Poledníková.

Nedávno Vám byla udělena Cena Nadace Synot Za celoživotní přínos v oblasti kultury. Gratuluji Vám k ní! Asi Vás potěšila. Kde a jak Vás zpráva o ní zastihla?
Bylo to téměř v poklusu. Spěchal jsem pro cosi do kanceláře a zastavila mne manažerka inženýrka Naďa Slachová se slovy: „Máš čas 3. října? Divadlo dostane grant od Nadace Děti, kultura, sport a ty dostaneš ocenění za svoji práci“. „Mám“, řekl jsem a bylo to odbyto.

Co s Vámi to oznámení udělalo? Zůstal jste ledově klidný? Nebo co jste si pomyslel?
Až vlastně na samotném slavnostním večeru jsem si začal uvědomovat, že je to pěkné, když si někdo všimne mé dlouholeté práce ve Slováckém divadle. Bylo to pro mne určité zadostiučinění za neúčast v odborné komisi, která připravovala výběrové řízení na místo nového ředitele Slováckého divadla. Asi jsem některým lidem vadil a tuším kterým …

S Vaším nástupcem jste, zdá se, spokojený…
Jsem přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí Rady města.

A až on převezme ředitelování, Vy budete moci v klidu „pouze“ režírovat, je to tak? Víte už o titulech, které byste chtěl dělat?
Na to se už docela těším, protože tak bouřlivý závěr svého šéfování jsem si ani ve snu nepředstavoval… Úvodem jsem se zmínil, že bych rád uskutečnil ještě 11 režií, abych dosáhl stovky, ale když budu zdráv a hlava bude myslet, proč by jich nemohlo být více. A nebojte se, že bych sloužil jenom ve „Slováckém“. Ozývají se i další divadla. Už teď uvažuji zhruba o pětadvaceti titulech, které bych rád realizoval.

Na čem pracujete právě teď?
Ve svých myšlenkách jsem se přestěhoval do Irska a Skotska. 17. ledna 2015 bude mít premiéru nádherná irská balada Studna světců a provádím již první skici na Shakespearově Macbethu, který by měl být hotov v druhé polovině dubna 2015.

Ještě jednou Vám gratuluji k ceně Za celoživotní přínos v oblasti kultury a přeji hlavně hodně zdraví.