Slovácké divadlo je známé tím, že jako jedno z mála u nás hledá a uvádí nové hry. Prozradíte, kde je vy jako dramaturgyně hledáte a co je pro vás důležité při rozhodování, zda tu kterou novinku uvést? Toto „stopování”, tato dramaturgická špionáž chcete-li, patří k jedné z nejoblíbenějších činností dramaturga. Kdyby mohl, trhal by autorům „od pera” ještě teplé listy vyjeté z tiskárny. Neboť není většího dobrodružství než objevit pro diváky něco nového. Ty cesty jsou různé – spolupráce s autory, kterou si pěstujete po mnohá léta, adaptace starších a nedivadelních děl např. Já osobně mám dobrou zkušenost s tím obklopit se skupinou dobrých překladatelů z různých jazyků; nemůžete-li mít současně přehled o vznikající dramatice různých zemí, oni se na ni specializují. Naštěstí mám řadu talentovaných spolužáků z Filozofické fakulty v Brně. Obecně si ale myslím, že uvádění novinek, ať už českých či světových, se postupně stává významnou součástí repertoáru mnoha našich divadel a také práce českých agentur a vydavatelství má vzestupnou tendenci. Jak jste našla Svačinku generálů? Svačinka je právě příklad výše zmíněné spolupráce. Spolužačka – překladatelka Kateřina Neveu mě na hru upozornila, poslala anotaci a zkusmo přeložila pár dialogů. A jelikož texty plné mystifikace a recesistického humoru Borise Viana mám moc ráda, nadchla mě i Svačinka generálů, přestože, nebo možná právě proto, že jsou zde nevážně pojímána vážná lidská témata. Ale to je právě ono, tragikomický neboli groteskní pohled na svět je mi velmi blízký. A umět si udělat legraci z vážné věci, léčí duši. Od doby, kdy jsem dostala první verzi celé hry, uplynuly téměř tři roky. A potom jsme na textu pracovali společně – já, překladatelka a režisér Zdeněk Dušek. Co se všechno muselo stát, než jste hercům rozdali text a začali jste zkoušet? Mnoho mailů, zahraničních telefonátů i vzácných setkání na domácí půdě, diskusí o koncepci a postavách a hlavně dolaďování textu z hlediska srozumitelnosti českému divákovi. Museli jsme se např. rozhodnout, zda ponecháme hře dobové reálie, zásadní změna např. proběhla v tom, že jsme typicky francouzský nápoj – pastis, na němž je založena spousta humoru srozumitelnému pouze Francouzům, museli nahradit skotskou. To proto, aby vynikl kontrast mezí ní a griotkou, kterou náš vykutálený generál Audubon nabízí vysokým státním úředníkům v domnění, že jde o opravdu „silné pití”. Proč jste si v divadle ke spolupráci přizvali režiséra Zdeňka Duška? Znám inscenace Zdeňka Duška ještě z doby, kdy byl v angažmá v Městském divadle Brno. Já jsem tam tehdy divadlo studovala, a tak vše, co se dalo, jsem viděla třeba i několikrát. Jeho inscenace americké dramatiky – Williamsova Tramvaj do stanice Touha nebo Millerova Smrt obchodního cestujícího - mi učarovaly přesnou a jasnou režijní představou a také viditelnou poctivou a velmi dobrou hereckou přípravou. Byla jsem zvědavá na jeho způsob práce u nás a nezklamala jsem se. Jeho režijní příprava je velmi důkladná a práce s vedením herců citlivá a promyšlená. Dokáže odhadovat, kdy přesně jaký druh připomínky herci dát, aby ji zpracoval a posunul postavu dál. A to si myslím je velkým uměním a obrovským přínosem pro nás. Co čeká diváky, kteří přijdou na Svačinku generálů? Groteska, recese, sranda, podle režisérových slov „„čurina“”, muži v ženských a ženy v mužských rolích. Generálové, kteří od prostřeného stolu, mezi moučníkem a griotkou, změní osud části lidstva. Budete se smát a někde pod tím vám možná trochu zatrne… Ve hře se to jenom hemží nejrůznějšími rozkazy. Jaký rozkaz byste vy sama dala nejraději? Neperte se a nežerte se! Vím, že je to představa těžká, ale přesto: jak byste reagovala, kdybyste dostala podobně absurdní rozkaz jako ten, o kterém je hra Svačinka generálů? Tedy rozkaz vést válku? Je to opravdu těžké, mašinerie společenské hierarchie je neúprosná. Jste generál, musíte plnit rozkaz. Matka generála Audubona v inkriminované chvíli říká: „„Existují rozkazy, které si člověk nemá nechat dát.“” Já bych to ještě rozšířila: existují situace, rozhodnutí, povolání, do kterých by se člověk neměl dostat. Generálové v podání herců Slováckého divadla nepatří mezi nejbystřejší postavy. Bylo těžké vybrat ty správné herce do hlavních rolí? Vůbec ne, protože herci patří naopak mezi ty bystré! Čili jsou schopni postavy nebystré svými hereckými prostředky čile ztvárnit. Režisér Dušek zvolil klíč k obsazení podle energie, nikoli podle pohlaví čili např. Josef Kubáník hraje kapku sangvinického generála Audubona, Martin Vrtáček generála - poetu Juilleta, Irena Vacková Předsedu vlády a Božek Tomíček moudrou Audubonovu maminku. Vznikají tak komické efekty, na něž sice není položen hlavní důraz inscenace, ale které jaksi dotvářejí představu o Vianově „„studentské recesi“”. Můžete se těšit např. na Annu Slezákovou-Mikovou v roli sovětského a Jitku Joskovou v roli čínského generála a na mnohé další. Slovácké divadlo je silné v uvádění komedií – za všechny lze uvést například Rychlé šípy, Blbce k večeři a další. V čem bude jiná Svačinka generálů? K tomuto výčtu bych určitě přidala ještě současnou komedii Zase jsem se umýval zbytečně či v nedávné minulosti uváděné komedie Woodyho Allena. Všechno jsou to věci, které jdou ještě dál za hranice komediálna. Dokáží získat vkusný nadhled nad zesměšňovaným – to je výsostné umění parodie. Soubor Slováckého divadla má opravdu výjimečnou devizu v tom, že je naladěn na tuto společnou humoristickou notu. Myslím, že i Svačinka zapadá do této linie a doufám, že to bude další kamínek do té komické části repertoáru Slováckého divadla. Myslíte si, že má Slovácké divadlo šanci vystoupit s komedií na festivalech prezentujících se uváděním českých novinek? Vidím to optimisticky – Svačinka je komická hra s aktuálním tématem (hrozby vojenských konfliktů jsou všude kolem nás a každá doba je v divadle reflektovala, Vianova hra má jistě i prvky společenské satiry); vyvolat v lidech očišťující smích vítězící nad skepsí, je jejím hlavním posláním (vždyť i samotný rozený pacifista Vian se psaním hry zřejmě očišťoval od překládání pamětí amerického generála, na nichž na zakázku v téže době pracoval). Tato hra má tedy současnému festivalovému publiku určitě co říci. Co vás čeká po premiéře Svačinky generálů? Opravdu odvážný úkol – s Radkem Balašem a téměř celým souborem SD půjdeme „„Donaha!“”