Představení inscenace DENNÍ DŮM, NOČNÍ DŮM ve Slováckém divadle patřilo sudetským démonům z Kladské kotliny, kde u českých hranic žije a tvoří nezávislá spisovatelka střední generace Olga Tokarczuk, protože je přesvědčena, že nejzajímavější věci se dějí právě na hranicích. Adaptace jejích knih pro divadlo není nikterak jednoduchá, neboť styl Tokarczuk se vyznačuje neepičností a fragmentárností. Tohoto úkolu se chopila autorčina spřízněná duše Renata Putzlacher, která již v minulosti připravila překlad pro inscenaci jejího slavného románu „Pravěk a jiné časy“, jež uvedlo Těšínské divadlo, kde Renata Putzlacher vyrůstala a působila jako dramaturgyně.
Kdo se s tvorbou magického realismu dosud nesetkal, může být překvapen pojetím mikropříběhů, které se protínají a vrství ve významech a výpovědích. Hradišťské publikum pozorně sledovalo proměnlivé dění kolem domu na vesnici u Nové Rudy ve Slezsku. Archetypální události dějin 20. století a silná vazba tohoto regionu k české historii umožňují výpovědi postav vnímat v univerzální rovině. Děj je sice zaměřen na konkrétní místo, ale tento prostor se v různých dobách stal součástí osudů nejrůznějších kultur a politických struktur. Olga Tokarczuk nám osobitým způsobem vrací paměť. Sugestivní obrazy navazují kontakt s podvědomím, se strachy a zážitky našich předků. Není divu, že se této komplikované látky chopil právě hostující režisér Radovan Lipus, jehož fantazie dokáže oživovat detailní krásy minulosti, která se skrývá kolem nás ve zdech domů, fabrik a měst.
Klíčové pro úspěšnost této adaptace, bylo přenesení atmosféry z knižního světa na jeviště. A toto se realizačnímu týmu Slováckého divadla povedlo především díky hudbě a zvukové složce vůbec. Pestrá koláž písní, zvuků, modliteb a textů recitovaných na zákulisní mikrofon, často v polštině a němčině, nám dovolila proniknout do ducha místa tak vzdáleného i blízkého, jakým je dům u hranic, kde se usadí manželé středního věku Aśka a Tomek. Zatímco nemocná Aśka s moudrou vesničankou Martou filozofují o přírodě a koloběhu života, Tomek jí zahýbá s mladou moderátorkou lokálního rádia. Do vesnice přijíždí nostalgický zájezd německých důchodců a jeden z nich zemře na místě svého dětství. Objevují se také duchové a jejich příběhy se prolínají s obyčejným současným životem, který však předurčili. Prostředníkem mezi oběma světy je pamětnice odsunutých obyvatel Marta, která je Aśce oporou a průvodkyní po zmizelém čase. Společně s nimi zažijeme dobrodružství plné smíchu i pláče.
Těžký herecký part zde dostala Alžběta Kynclová coby Aśka, která v sobě nese spoustu autobiografických rysů. Zatímco sborové scény jsou vždy do jisté míry stylizované, ona má na malé ploše psychologicky uchopit nejrůznější stavy své hrdinky od vyhrocených až po intelektuálně chladné, v čemž obstála se ctí a snahou. Reprízovost jistě pomůže v práci na odstínech emocí a situací, na práci s hlasem a výrazem. Výborně fungující partnerství na scéně koncentruje diváka na vzájemných vztazích a na vnímání motivací jednajících postav, kterých je celá řada a není mezi jejich interprety slabého či vyčnívajícího. Kvalitní obsazení krom dramaturgie Ivy Šulajové umožnila znalost místního souboru, s nímž Radovan Lipus již spolupracoval na adaptaci Jane Austenové „Pýcha a předsudek“.
Scénu tvoří částečně průsvitné paravány, na které se promítaly záběry dokreslující ducha místa a doby. Ani o přestávce nedošlo k žádné přestavbě. Většina scén se odehrávala na téměř prázdném jevišti, kde byl nanejvýš prostor naznačen stolem nebo drobnými reálnými rekvizitami. Přínosem pro celek se staly spíše jednoduché, ale účinné kostýmy. Představení poskytovalo celou řadu asociací, např. procesí do Vambeřic, odsun šlechtické rodiny Von Goetzen nebo sběr a příprava hub. Některé situace se zrcadlí a jiné jdou do kontrastu. Závěr nevyznívá ani příliš fatálně ani přehnaně nadějně, ale tragikomicky, s určitou nadsázkou a harmonií, jež se podařilo Aśce dosáhnout, skrze poznání a pochopení souvislostí kolem jejího osudu spojeného s domovem.

Olga Tokarczuk, Renata Putzlacher: Denní dům, noční dům /s využitím překladu Petra Vidláka/; režie Radovan Lipus j.h.; scéna Petr Matásek j.h.; kostýmy Marie Jirásková j.h.; hudba a hudební nastudování Pavel Helebrand; dramaturgie Iva Šulajová. Hrají: Alžběta Kynclová, Tomáš Šulaj, Irena Vacková, Zdeněk Trčálek, Jiří Hejcman, Pavel Majkus, Jitka Josková, Pavel Hromádka, Petr Čagánek, Klára Vojtková, Vladimír Doskočil, Jaroslava Tihelková, Monika Horká, Jan Horák, Regina Feinbergová, Kamila Mitáčková a další. Premiéra 12.11.2011 Slovácké divadlo Uherské Hradiště.