Po čase se představujete ve velké titulní roli. Těšila jste se, nebo máte ze slavné světové postavy spíš respekt a svazuje vás?
Když jsem se od režiséra Stránského dozvěděla, že budu obsazena do Bernardy Alby, byla jsem dost překvapená. Nenapadlo mě, že bych ji někdy mohla hrát. Nemůžu říct, že by mě tato role nějak svazovala, jen je těžké si k ní najít cestu. Nevnímám ji jako nekompromisní tyranku, ale jako ženu , která má pro to, co dělá, své důvody. Pro nás možná nepochopitelné, ale pro ni naprosto opodstatněné. Chrání své dcery před pokušením tak vehementně, že výsledkem je nemožnost jakékoliv komunikace.

V čem si myslíte, že Dům Bernardy Alby může oslovit dnešní publikum?
Lorkův  příběh je krutý, plný bolesti, nepochopení a touhy po štěstí a lásce. Je to hra o svobodě a nesvobodě. Tohle vše přece prožívají lidé i dnes.



Diváci si často píší o komedie. Jak byste je přesvědčila, že Dům Bernardy Alby také stojí za zhlédnutí?
Milí diváci, čeká vás silný příběh, výborný tým (kostýmy, hudba, režie) a na jevišti uvidíte krásné, mladé herečky, které podávají strhující výkony! Tak se přijďte podívat, jestli jim to moc nekazím.

Býváte obsazovaná do dramatických i komických postav. Které jsou vám bližší?
Nemůžu říct, že by mi jedno nebo druhé bylo bližší. Jde spíš o to, jestli je role dobře napsaná a je  v ní co hrát. A když ano, je mi pak potěšením diváka rozesmát, nebo rozplakat.

S režisérem Stránským se znáte dlouhá léta. Na kterou spolupráci s ním obzvlášť ráda vzpomínáte?
Nejvíc asi vzpomínám na tu první – Měsíc pro smolaře. Byla to moje srdeční záležitost. Nádherný příběh, skvělí kolegové. Vladimír Doskočil, Petr Franěk a Martin Vrtáček hráli ty své role tak krásně, že bylo potěšením s nimi být na jevišti.

Nechybí vám při zkoušení Domu Bernardy Alby mužští kolegové?
Jasně že chybí! Jen si nejsem jistá, jestli chybíme my jim. (smích)

Co myslíte, přemýšlejí herečky nad rolemi jinak, než pánové?
Teď jste mě zaskočil. O tomhle jsem nikdy nepřemýšlela.. Nevím, ale asi ne. Co vy na to, mužští kolegové?

Při práci se setkáváte i s někdejší zlínskou kolegyní Evou Matalovou. Co o ní prozradíte divákům, kteří ji neznají?
Myslím,že hodně diváků Evu zná z televize. Já ale mám to štěstí, že jsem ji před lety poznala ve zlínském divadle, kam jsem po škole nastoupila. Eva mě vzala pod svá ochranná křídla a pomáhala mi s prvními profesionálními krůčky. Je to výborná herečka, která má ráda lidi a lidi mají rádi ji.

Na koho dalšího se diváci mohou těšit a jak vám ve společnosti kolegyň vlastně je?
V "Bernardě" hrají všechny herečky našeho divadla (kromě těch, co jsou na mateřské), takže vyjmenovávat jednu po druhé je snad zbytečné. Přiznávám, že jsem se ze začátku bála absence mužského elementu, ale všechny moje kolegyně jsou naprosto báječné. Zkoušení s nimi je pro mě radost. Užívám si to.

Premiéra Domu Bernardy Alby je v polovině června, pak vás čekají prázdniny. Kam vyrazíte?
Začátek prázdnin bude asi ve znamení Chorvatska. A pak? Než ponavštěvuju všechny kamarádky, příbuzné a rodinu, kteří bydlí všichni mimo Hradiště, bude po prázdninách!