5. 2. 2014
Včera jsme na těchto stránkách začali uveřejňovat sérii rozhovorů s tvůrci nové hry, která bude mít v sobotu na našem jevišti premiéru. Dnes v ní pokračujeme (zítra si budete moci přečíst rozhovor s Tomášem Šulajem). Kočka na rozpálené plechové střeše je prý jedno z nejlepších psychologických dramat. Hlavní roli v něm hrávají ty nejlepší herečky - Elizabeth Taylorová ve slavném filmu z roku 1958, z českých pak například Vilma Cibulková. V naší inscenaci titulní postavu Maggie svěřil režisér Michal Zetel Jitce Joskové. „Na první aranžovací zkoušku jsem šla děsně nervózní, ale Michal navodil příjemnou atmosféru, že jsem si až po pár hodinách uvědomila, že už zkoušíme,“ popisuje Jitka v následujícím rozhovoru a svěřuje se také, proč jí podle ní moc nejdou komedie a jak se jí spolupracuje s Tomášem Šulajem.
Pro mnohé herečky je sen být Maggie z Kočky na rozpálené plechové střeše. Jak jste to měla vy?
Nemám vysněné role, to, že budu hrát Maggie, bylo pro mě příjemným překvapením. Když jsem se dozvěděla, že se v našem divadle bude „Kočka“ zkoušet, pomyslela jsem si „jo, bylo by fajn si v tomhle představení zahrát“, ale nad konkrétní rolí jsem nepřemýšlela.
Jaké to vůbec je, hrát jednu z nejslavnějších postav, jež proslavila například Elizabeth Taylorovou?
Úplně stejné jako u ostatních rolí! Maggie není moje první role, která se už objevila na plátně ve skvostném podání jiných hereček! Paní Vlasta Fialová v Divé Báře, Libuše Geprtová ve Viktorce v slavné Moskalykově Babičce nebo role Konstance ve Formanově Amadeovi, kterou hrála Elizabeth Berridge. Navíc film a divadlo se moc srovnávat nedá, i když se určitě najde někdo, kdo je porovnávat bude, tomu se asi nevyhneme. Film byl natočen roku 1958, my příběh hrajeme v roce 2014, tím pádem se nevyhneme nějaké té aktualizaci. Oproti filmu se náš děj odehrává v úplně jiném prostředí a samozřejmě i herecké prostředky jsou na divadle jiné než ve filmu.
Diváci se herců často ptají jaký typ postavy je jim bližší - jestli komediální, nebo ty tragické. Co byste jim odpověděla?
Lépe se cítím v těch tragických. Humor na jevišti mi zatím moc nejde. Vzpomínám si, že když jsme začali zkoušet 1+2=6 (komedie 1+2=6 (Jeden a dvě je šest), pozn. red.), tak jsem sama ze sebe byla dost nešťastná. Mým kolegům zkoušení šlo jak po másle a já pořád nevěděla jak na to. Pobavit diváka je podle mě jedna z nejtěžších věcí. Ale mám ráda výzvy a nebojím se jich, takže jsem ráda, když jsem obsazena i do komedie.
Zářila jste ve hrách výrazně stylizovaných (Liška Bystrouška), ale také v konverzačních komediích, sama jste vzpomněla 1+2=6. Co je pro vás těžší?
Jednoznačně civilní herectví! Stylizace je mi velmi vlastní a cítím se v ní jako ryba ve vodě. Je to zvláštní, ale ty nejjednodušší věci, které v životě člověk zažije, jdou na jevišti udělat mnohem hůř, než ty stylizované. Na stylizaci mě baví to, že posouvám a rozvíjím gesta, mluvu, intonaci za hranice civilnosti a někdy i mnohem dál.
Jak to bude tentokrát?
(Smích) Noo, tentokrát to bude civilní herectví. Ale jak už jsem říkala, mám ráda výzvy a já se s tím poperu.
Na jevišti jste hrála celou řadu velkých postav. Je Maggie něčím výjimečná?
Každá role je něčím výjimečná. A je jedno, jestli je to velká role nebo malá. Může být výjimečná tím, že vás potká v době, kdy se propojuje s osobním životem, může být výjimečná tím, že se při práci potkáte s lidmi, s kterými jste nikdy nepracovali… Těch výjimečností je spousta.
Jak byste Magie popsala?
Žena, která je pevně odhodlaná zachránit manželství, svoji existenci.
Jak se vám spolupracuje s režisérem Michalem Zetelem? Divákům není úplně známý…
Na spolupráci jsem se těšila. Klárka Vojtková i Pavel Hromádka, kteří s ním už pracovali, si zkoušení Oleanny (inscenace Malé scény v režii M. Zetela, pozn. red.) velmi pochvalovali. Představení bylo vynikající a moc se mi líbilo. Ale ten pocit, že nevíte, do čeho jdete a jakým způsobem bude režisér pracovat, jsem stále měla.
Bála jste se?
Na první aranžovací zkoušku jsem šla děsně nervózní, ale Michal navodil tak příjemnou atmosféru, že jsem si až po pár hodinách uvědomila, že už zkoušíme. Na konci zkoušky řekl: „jooo, to půjde“ a nervozita byla na pár týdnů pryč. Teď se zase vrátila, ale to je tou blížící se premiérou, tak doufám, že řekne zase něco, co mě povzbudí. (smích)
Po čase se na jevišti potkáváte s Tomášem Šulajem. Jaký je při práci na roli? A jaký je v soukromí?
Ano, naposled jsem s ním „partneřila“ v Kalibově zločinu, kde jsem ho trochu psychicky týrala. Tentokrát se role obrátily a vrací mi to se vším všudy. A řekla bych, že si to náramně užívá! (smích) Je vnímavým kolegou, ale aranžmá si do scénáře nepíše. V soukromí se potkáváme často, občas mě v létě pozve i na zahradní grilovačku, Tom je totiž výborný kuchař!
Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?
Až se pořádně a v klidu vyspím! To bude ale nejspíš až po premiéře, protože probdělé noci, s neustálým kolotočem textu v hlavě a sny plné hereckých černých scénářů, co všechno se mi může na jevišti stát, už nastaly.