9. 1. 2013
Zítra budeme mít na programu dvě inscenace: na Malé scéně pro majitele studentského předplatného (jeho platnost je vždy pro období toho kterého školního roku) uvedeme Oleannu, na velkém jevišti pro předplatitele večerního předplatného (řídí se kalendářním rokem) Válku s mloky. Ta byla poslední inscenací nazkoušenou v roce 2012, proto je součástí skladby titulů předplatného pro zmíněný rok a my v lednu 2013 ještě plníme své závazky vůči majitelům večerního předplatného z loňského roku. Je příjemné sledovat rozporuplné reakce diváků na těchto webových stránkách v sekci Fórum na adresu právě poslední inscenace roku 2012. Nejednoznačné dílo vždy posunuje divadelníky, diváky i divadlo samotné dál, dopředu. Karel Čapek se na jeviště Slováckého divadla vrací po čtrnácti letech, ale určitě ne zastaralým způsobem. „Těší mě, že naše divadlo se takové výzvy nebojí a naopak přináší na jeviště něco, co jinde diváci nenajdou,“ říká představitelka jedné z hlavních rolí Jitka Josková. Přečtěte si rozhovor s ní, který vznikl několik dní po úspěšné premiéře...
Jaký máte vztah ke Karlu Čapkovi?
Kromě toho, co nás učili ve škole, jsem na počátku poznávání. Je to moje první zkušenost, kdy se s jeho dílem setkávám na jevišti. Skvěle využívá českého jazyka a jeho zvláštností, neobvyklých slov. A těch rozvitých souvětí! Po prvním přečtení Války s mloky, jsem byla v rozpacích. Ale myslím, že teď už se mi texty dostaly pod kůži.
Jeho dílo se na českých jevištích v poslední době už moc často neobjevuje. Myslíte si, že je to škoda, nebo je jiná doba, do které se nehodí?
Možná je to tím, že divadla neznají ten klíč, jak jeho dílo přiblížit dnešnímu divákovi. Těší mě, že naše divadlo se toho nebojí a naopak přináší na jeviště něco, co jinde diváci nenajdou.
Válka s mloky v provedení Slováckého divadla není jen vzpomínkou na dobu, ve které román vznikl, ale je i velmi současná. Prozradíte, jakou aktualizaci režisér Gombár a dramaturg Vodička vymysleli?
Z poloviny třicátých let se dostaneme až do doby, která se dotkla každého z nás. A to přímo do Uherského Hradiště 13. července 1997, kdy nám příroda ukázala, jak mocná dokáže být. Děj se odehrává v období povodní.
Můžete říct něco o vaší roli?
Konečně jsem od režiséra Gombára dostala roli, kde si můžu dát ruce v bok. (smích)
Mohla byste to, prosím vysvětlit?
Když jsme spolu pracovali poprvé, tak jsem od něj často dostávala připomínku, že stále dávám ruce v bok. No a teď mi to dovolil. Říkal, že přišla moje chvíle. Tak doufám, že to nějak nepokazím.
Říkáte, že jste s režisérem Gombárem už opracovala. Při jaké příležitosti?
Naše první setkání bylo při inscenaci Tančírna v brněnské Redutě, za které jsem nesmírně ráda. Bylo to skvělé období. Zkoušení bylo tak fantastické a naplňující, že vždycky, když jsem dojela do Hradiště, tak jsem svým kolegům o tom básnila a přála jsem si, aby tu možnost měli taky.
Teď se to povedlo. Jste ráda, že se po nedobrovolném odchodu ze zlínského divadla vrátil na Moravu právě do Hradiště?
Já jsem nadšená! Udělalo mi to velkou radost. Moc jsem si přála, aby u nás v divadle režíroval.
Pracujete raději s osvědčenými režiséry, nebo jste spíše zvědavá na ty nepoznané?
U osvědčených režisérů víte, co vás asi čeká, a umíte si udělat představu, jak bude zkoušení probíhat. A víte, na koho se těšíte. Nemusíte u něj hrát velkou roli, hlavně, že s ním zkoušíte. U těch nepoznaných, je to krok do neznáma. Taková ta příjemná nervozita, jaký bude, jak bude probíhat zkoušení. Je dobře, že se naši dramaturgové snaží získat nové režiséry a mnohdy to není vůbec jednoduché. Pokud se to ale podaří, vždy to vnese novou energii. A to divadlo i herci potřebují.
Slovácké divadlo v těchto týdnech nabízí předplatné na příští rok. Vím, že vaše rodina i přátelé je vlastní. Co byste vzkázala těm, kteří o něm zatím jen přemýšlejí?
Moc dlouho nepřemýšlejte! Určitě nebudete litovat. A je to i skvělý dárek na Vánoce.
Na který z titulů se osobně nejvíc těšíte vy a ve kterém byste si chtěla zahrát?
Nevím, co mám jmenovat první. Buď je to hra, ve které bych chtěla hrát, nebo režisér, se kterým bych chtěla pracovat. Takže se budu těšit na všechno a všechny. A něco z toho snad klapne.