Kláro, vy jste u Pokrevních bratrů začala spolu s Pavlínou Hejcmanovou jako asistentka produkce…

Je pravda, že oficiální znění mé pozice znělo opravdu "asistentka produkce", nicméně v mém případě to znamenalo zaskakovat při zkoušení nepřítomné herce, převážně externisty, či zdravotně indisponované kolegy z divadla. Taková understudy pro potřeby nerušeného zkoušení.

Nyní nastupujete i na jeviště. Jak vnímáte tuto změnu? Bylo pro vás výhodou, že jste byla u zkoušení od začátku, byť v zákulisí…?

Trávila jsem čas buď v hledišti, abych sledovala co se na jevišti, hlavně v aranžmá děje, či přímo na jevišti například učením choreografií, sice na půl plynu, za to ale už s miminkem pod srdcem. Mým úkolem pak bylo vše předat onomu zaskakovanému tak, aby se následující zkouška zbytečně nezdržovala. To pro mě bylo v tuto chvíli výhodou. I když je to už dva roky, mnohé choreografie jsem se už jednou učila, písničky mi byly při nastudovávání povědomé.

Co vy a muzikály? Máte je ráda, a co vás na nich nejvíc baví?

Mám je ráda, činohru asi víc, ale muzikál je pro mě vždy výzvou. Baví mě jejich technická náročnost, ta nutnost zapojit všechny dovednosti, vybičovat se fyzicky i psychicky. Je to trošku jako sport. Cíle se dají lépe vytyčit. Ale o výsledku pak stejně nerozhoduje zdaleka jen výkon herců. Hudba, světla, choreografie, výtvarná složka… synchronizace toho všeho, v tom to vězí.

Bylo něco, čeho jste se bála a jak jste se na novou roli připravovala?

Trávila jsem čas s audio a video záznamem Pokrevních bratrů a měla jsem strach, že mi ta domácí příprava nebude stačit k tomu, abych se pak dokázala během dvou zkoušek s jistotou zorientovat ve vícehlasných písních a hromadných choreografiích.

Také se vracíte na jeviště po mateřské dovolené, jak se cítíte a na co se teď v divadle nejvíc těšíte?

No, z mateřské dovolené se ještě do úvazku nevracím a z divadelního dění jsem zároveň taky tak úplně nevypadla. Už jsem v divadle převzala dvě role po těhotných kolegyních a do dvou svých rolí se vrátila, stihla jsem nazkoušet inscenaci v Národním divadle Brno. Ale vše má a navždy už snad bude mít jiné priority. Těším se z toho, když můžu být plnohodnotně doma a zároveň takto na (zá)skok oživit kontakt s divadlem, kolegy, diváky. Utíká to rychle, mateřská se krátí, tak se asi ještě budu co nejvíc těšit hlavně z naší Matyldy.

Blanka Šmejdovcová