Máte za sebou práci na inscenaci Studna světců. Čím byla pro vás zajímavá? Potkaly vás nějaké záludné oříšky k rozlousknutí? A došlo k jejich rozlousknutí?
Studna světců mě zaujala svou úžasnou poetičností na straně jedné a nespoutaností a divokostí na straně druhé. A nad tím vším Boží přítomnost prostřednictvím zázraku. Mezi tím se nám pohybují osudy prostých lidí irského venkova, my hledáme v jejich nitru a skládáme mozaiku jejich osudů a vztahů.
Samotná postava světce, jeho chování, gesta, reakce byl jedním velkým oříškem. Napadaly mě různé otázky a úvahy v souvislosti se zázrakem. Do jaké míry může člověk, byť světec, zasahovat do osudů lidí? Vždyť každý člověk je na tomto světě jedinečný, má své určené místo, úkol...
Co slepci mají tomuto světu, svým sousedům sdělit? V čem spočívá krása jejich údělu?... Jsou vlastně šťastní, mnohem citlivější k věcem i lidem kolem sebe.
Jestli se nám podařilo tyto otázky rozlousknout, ať posoudí sami diváci. Ale jedno je jisté, že Studna světců je hra, která nutí k zamyšlení nejen nad sebou samým, ale i nad všemi lidmi na této krásné planetě a nad tím, co je někde nad námi a co nás přesahuje.

S režisérem Igorem Stránským tvoříte už osvědčený tandem. Překvapuje vás ještě něčím?
Že se taky dokáže vzteknout jak jiní renomovaní režiséři našich předních scén a ve vzteku říci několik ostrých slov a „mrsknout“ scénářem několik metrů daleko.

V neděli uvedete spolu s Tanečním souborem Hradišťan a komorním souborem staré hudby Societas Incognitorum na jevišti Slováckého divadla pořad Claudio Monteverdi a české země. O co vlastně půjde?
V této hudebně – tanečně – vědecko – zábavné revue odhalíme překvapivá zjištění o cestě významného italského skladatele z Prahy přes Moravu snad až do Uher. Málokdo z širší veřejnosti ví, že Claudio Monteverdi se ocitl v mládí také na území Koruny české. Roku 1595 se totiž ve službách mantovského vévody Vincenza Gonzagy, jehož družina se připojila k císařským vojskům Rudolfa II., účastnil tažení proti Turkům. Návštěva pražského rudolfínského dvora a dunajských protitureckých pevností jsou jedinými historicky doloženými místy, kde mladý Monteverdi pobýval. Snažili jsme se vypátrat další destinace, které mohl Monteverdi navštívit. A z Prahy do Uher vede cesta jedině přes Moravu. Na cestě potkával muzikanty, tanečníky, verbíře, krásné dívky... A protože to byl skladatel velice vnímavý, dozajista se odrazila  naše malá země i v jeho hudebním díle, které je plné vášní, vzrušení, bolestí, touhy, lásky a hlubokých prožitků.
Naší speciální metodou hudebně-taneční rekonstrukce jsme dospěli k řadě důkazů o Monteverdiho moravských inspiracích, jako je prokazatelná láska k dívce Mandě na Hané, okurková sezóna ve Znojmě, setkání se strážnickými verbíři, či s brněnskými štamgasty v Zelenohorské pivnici a další.
Nemohl minout ani královské město Uherské Hradiště. Překvapivá zjištění o návštěvě našeho města odhalíme 25. 1. v 19:00 ve Slováckém divadle.

Přibližte, prosím osobnost C. Monteverdiho, kdo to byl?
Claudio Monteverdi (1567 – 1643) byl italský hudební skladatel období přelomu renesance a baroka. Svými hudebními inovacemi významně přispěl ke zrodu barokního stylu. Významný je zejména jako dovršitel formy madrigalů. Zkomponoval devět sbírek madrigalů, z nichž nejvýznamnější jsou Madrigaly milostné a válečné. Proslul významnými inovacemi v oblasti techniky hry na strunné nástroje, např. používání tremola (stálého opakování stejného tónu) a zavedení pizzicata (hra bříšky prstů namísto smyčce) pro zvýšení dramatičnosti účinku.
Operu jako nový hudebně-dramatický žánr dovedl Monteverdi k jejímu prvnímu vrcholu a byl již za svého života vysoce hodnocen jako operní skladatel (např. Orfeus, Ariadna, Korunovace Poppey). V jeho hudbě nacházíme obrovský lidský rozměr, dokázal neuvěřitelně vykreslit charaktery, osudy, vášně, bolesti, touhy svých hrdinů. Nadarmo se o něm neříká, že je Shakespearem a Michelangelem hudby.

Kde se vzala myšlenka zpracovat jeho cestování takovým (hudebně-tanečním, ale i za doprovodu slova) způsobem?
Léta jezdím na Letní školu barokní hudby do Kelče a Holešova, kde vedu hodiny barokního tance pro hudebníky a zpěváky. Setkání vždy vrcholí studentským koncertem. S profesorem ansámblového zpěvu Eduardem Tomaštíkem a pár studenty jsme vytvořili humorně laděné barokní etudy tvářící se naprosto barokně vážně. Program viděl ředitel Hudebního festivalu Znojmo a požádal nás, abychom pro další ročník (2013) věnovaný výročí Monteverdiho, vytvořili humorně laděný pořad. Byl to pro nás značný oříšek. Něco jiného je dělat srandu mezi svými a něco jiného na prestižním hudebním festivalu... Po spoustě společných sezeních, studiu odborné literatury, bádání v knihách historických, hudebních i etnografických, přišla na řadu naše fantazie (a té se v tomto případě meze nekladou) a vznikl pořad Claudio Monteverdi a české země. Velkým vkladem do pořadu je odlehčené, lehce humorné, ale přitom zasvěcené slovo mého kolegy z konzervatoře, hudebního historika Pavla Sýkory, který s námi „šel do toho“ velmi odvážně. Po dvou letech jsme zjistili, že je škoda, aby pořad zůstal ležet ladem, zejména pak, když je letos opět monteverdiovské výročí. Letos totiž uplyne 420 let, co Claudio Montevedi navštívil české země, především naši krásnou Moravu..

Jaké máte v současné době další tvůrčí plány?
Zanedlouho začínám pracovat ve Zlínském divadle, kde budu vytvářet choreografii pro zbojnický muzikál Na skle malované s režisérkou Hanou Mikoláškovou. A s tanečníky Hradišťanu chystáme pořad ve spolupráci s Jirkou Pospíchalem a jeho Slováckým komorním orchestrem. Na pořad se můžete těšit 30. 4. v netradičním areálu v Kovosteelu.

Děkuji za odpovědi.