22. 5. 2007
Záletný taxikář má dvě manželky, povedeného kamaráda a hromadu starostí – to je základní kostra nejnovější komedie Slováckého divadla s názvem 1+2=6. Režie se ujal osvědčený Robert Bellan a slibuje konečně bláznivou komedii, na kterou diváci dlouho čekali. Postavy dvojice podváděných manželek svěřil úspěšný komediální režisér Jitce Joskové a Tereze Novotné – Mikšíkové. Přinášíme s nimi dvojrozhovor.
Rozhovor byl uveřejněný na stránkách týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM 21. května
Komedie 1+2=6 je bláznivou komedií plnou zápletek a omylů. Jak se taková inscenace zkouší? Je její příprava v něčem těžší, než u ostatních titulů?
Jitka Josková: Pro mě je to nová věc, takovou komedii zkouším poprvé, takže je to trošku těžší. Ale herec by se měl neustále zdokonalovat a učit novým věcem a já ráda překonávám překážky, tak doufám, že se mi podaří zdolat i tuto.
Tereza Novotná – Mikšíková: Ráda bych řekla snadno, lehce, ale opak je pravdou.Dosáhnout správné míry nadsázky a přesnosti je těžký úkol pro nás pro všechny. Musí to, musíme do sebe zapadnout jako puzzle. Posledním dílkem bude divák. Potom teprve se nám ukáže celý obraz.
Říká se, že při zkoušení komedií nebývá moc veselo. Je to pravda?
JJ: Když se situace vymýšlí, tak se u toho člověk i zasměje, pak když se to ale opakuje třeba už podesáté, tak vám to směšné už moc nepřijde. Pak je období, kdy vám celá hra nepřipadá vůbec vtipná a ptáte se sami sebe, jestli se tomu vůbec někdo zasměje. No, ale pak jsou třeba takové zkoušky, jako byla ta dnešní, kdy je pár dní do premiéry, 20.30 hod., všichni jsme unavení a stačí maličkost a pak se všichni řehtají, pomalu ani neví čemu a režisér hlásí konec zkoušky, protože nikdo není schopný říct větu normálně.
TNM: Samotnou mě to překvapuje, ale je to tak. Mám teda pár míst, kde se na jevišti neudržím a směji se kolegům přímo do očí, to se zkrátka nedá vydržet, ale jinak pro soustředění a pro snahu dotáhnout to zdárně do konce, „nevidím, neslyším“.
Kdybyste si na plakátě přečetla o komedii 1+2=6, šla byste se na ni podívat? A proč?
JJ: Minulý týden se mě při představení Zvony, ve kterých hostuji v Národním divadle, ptal herec Ondřej Pavelka, co teď zkouším a já na to: komedii 1+2=6. Zarazil se a říká: „Počkej, co je to za blbost, odkdy je 1+2=6? To by mě teda zajímalo o čem to je.“ Já bych reagovala úplně stejně a pro tu matematickou nesrovnalost, bych se na to určitě šla podívat.
TNM: Šla bych se podívat, takové komedie se neuvádějí každou sezónu, využila bych příležitosti zpestřit si svůj divácký repertoár. A kromě toho je to další příležitost nechat se léčit… smíchem.
Jaké komedie máte ráda?
JJ: Je mi to celkem jedno, hlavně, když se u ní skvěle bavím.
TNM: Pokud možno inteligentní. Aspoň trochu.
A co herci? Kteří jsou pro vás králi a královnami komiků?
JJ: Z dam mezi ně jednoznačně patří Iva Janžurová. Králem komiků je pro mě Vladimír Menšík, František Filipovský, Rudolf Hrušínský. Z mladší generace mám ráda Ivana Trojana.
TNM: Mám ráda kreace Simony Stašové, je to přesná míra komiky, která mě baví. Potom mě napadá Zuzana Bydžovská, Libuše Šafránková, Bob Klepl, Bolek Polívka v konkrétních filmových a divadelních situacích, které mi teď běží hlavou.
Jaký je Robert Bellan jako režisér? V soukromí je velmi veselý člověk. Při práci také?
JJ: Zatím je stále veselý, i při zkoušení, ale netuším, jestli mu to vydrží i do generálkového týdnu.
TNM: Robert má permanentně dobrou náladu, nebo se to tak alespoň jeví. A když by tento stav byl na ústupu, vyhlásí krátkou pauzu a potom se snad zdá, že má zase „permanentně dobrou náladu“.
Jak se dokážete naučit tolik textu? Scénář komedie 1+2=6 jich má přes 120…
JJ: Na rozdíl od Zdeňka Trčálka a Jožky Kubáníka toho textu tolik nemám, takže si moc stěžovat nemůžu. Kluci jsou na jevišti víceméně pořád, i když je někdy horší, když máte třeba jednoslovné větičky, které se naučíte snadno, ale ještě snadněji je pak na jevišti můžete prošvihnout, než půlstránkový monolog.
TNM: Na začátku zkoušení mívám pocit, že se to snad nemám nárok naučit, na konci si poklepávám na rameno, jak jsem to tam mohla natlačit a uchovat a to mezitím si naštěstí neuvědomuji.
Nemůže se vám někdy stát, že popletete tu správnou zápletku a že vejdete jinými dveřmi, než máte? Co herec v takové chvíli dělá?
JJ: To já netuším, na to vám budu moci odpovědět, až to budeme hrát před diváky a tato situace nastane, ale doufám, že nás to nikoho na jevišti nepotká!
TNM: To se může stát, příležitostí pro tenhle malér je tam víc než dost. Ale neděste mě, to bych se asi… hodně zpotila.
A co improvizace? U komedií se samy nabízejí. Máte je ráda?
JJ: Ano, mám je ráda a hlavně u Jožky Kubáníka, to je skvělý improvizátor. Někdy se nestačím ani divit. Hrát s Jožkou, je velká škola improvizace a já mu za tu možnost se od něho učit, ze srdce děkuji. Dokonce i Jirka Hejcman si vzal soukromé hodiny.
TNM: Nečekanou improvizaci si v ten okamžik i užiju, ale plánované improvizace se spíš vnitřně bojím, natolik si nevěřím.
Vzpomínáte si, kdy jste naposledy viděla na divadle výborně zpracovanou komedii?
JJ: Bylo to, když jsem nastoupila do Slováckého divadla a na podzim měla premiéru komedie Blbec k večeři. Martin Vrtáček v ní byl excelentní! Viděla jsem ji několikrát a tajně si přála v takové komedii si zahrát. To se mi teď splnilo.
TNM: Asi před půlrokem v pardubickém divadle komedii Úžasná svatba v režii Zdeňka Duška. Ale díky profesní deformaci jsem to celé spíš zkoumala, než si užívala.
Jitka Josková: Pro mě je to nová věc, takovou komedii zkouším poprvé, takže je to trošku těžší. Ale herec by se měl neustále zdokonalovat a učit novým věcem a já ráda překonávám překážky, tak doufám, že se mi podaří zdolat i tuto.
Tereza Novotná – Mikšíková: Ráda bych řekla snadno, lehce, ale opak je pravdou.Dosáhnout správné míry nadsázky a přesnosti je těžký úkol pro nás pro všechny. Musí to, musíme do sebe zapadnout jako puzzle. Posledním dílkem bude divák. Potom teprve se nám ukáže celý obraz.
Říká se, že při zkoušení komedií nebývá moc veselo. Je to pravda?
JJ: Když se situace vymýšlí, tak se u toho člověk i zasměje, pak když se to ale opakuje třeba už podesáté, tak vám to směšné už moc nepřijde. Pak je období, kdy vám celá hra nepřipadá vůbec vtipná a ptáte se sami sebe, jestli se tomu vůbec někdo zasměje. No, ale pak jsou třeba takové zkoušky, jako byla ta dnešní, kdy je pár dní do premiéry, 20.30 hod., všichni jsme unavení a stačí maličkost a pak se všichni řehtají, pomalu ani neví čemu a režisér hlásí konec zkoušky, protože nikdo není schopný říct větu normálně.
TNM: Samotnou mě to překvapuje, ale je to tak. Mám teda pár míst, kde se na jevišti neudržím a směji se kolegům přímo do očí, to se zkrátka nedá vydržet, ale jinak pro soustředění a pro snahu dotáhnout to zdárně do konce, „nevidím, neslyším“.
Kdybyste si na plakátě přečetla o komedii 1+2=6, šla byste se na ni podívat? A proč?
JJ: Minulý týden se mě při představení Zvony, ve kterých hostuji v Národním divadle, ptal herec Ondřej Pavelka, co teď zkouším a já na to: komedii 1+2=6. Zarazil se a říká: „Počkej, co je to za blbost, odkdy je 1+2=6? To by mě teda zajímalo o čem to je.“ Já bych reagovala úplně stejně a pro tu matematickou nesrovnalost, bych se na to určitě šla podívat.
TNM: Šla bych se podívat, takové komedie se neuvádějí každou sezónu, využila bych příležitosti zpestřit si svůj divácký repertoár. A kromě toho je to další příležitost nechat se léčit… smíchem.
Jaké komedie máte ráda?
JJ: Je mi to celkem jedno, hlavně, když se u ní skvěle bavím.
TNM: Pokud možno inteligentní. Aspoň trochu.
A co herci? Kteří jsou pro vás králi a královnami komiků?
JJ: Z dam mezi ně jednoznačně patří Iva Janžurová. Králem komiků je pro mě Vladimír Menšík, František Filipovský, Rudolf Hrušínský. Z mladší generace mám ráda Ivana Trojana.
TNM: Mám ráda kreace Simony Stašové, je to přesná míra komiky, která mě baví. Potom mě napadá Zuzana Bydžovská, Libuše Šafránková, Bob Klepl, Bolek Polívka v konkrétních filmových a divadelních situacích, které mi teď běží hlavou.
Jaký je Robert Bellan jako režisér? V soukromí je velmi veselý člověk. Při práci také?
JJ: Zatím je stále veselý, i při zkoušení, ale netuším, jestli mu to vydrží i do generálkového týdnu.
TNM: Robert má permanentně dobrou náladu, nebo se to tak alespoň jeví. A když by tento stav byl na ústupu, vyhlásí krátkou pauzu a potom se snad zdá, že má zase „permanentně dobrou náladu“.
Jak se dokážete naučit tolik textu? Scénář komedie 1+2=6 jich má přes 120…
JJ: Na rozdíl od Zdeňka Trčálka a Jožky Kubáníka toho textu tolik nemám, takže si moc stěžovat nemůžu. Kluci jsou na jevišti víceméně pořád, i když je někdy horší, když máte třeba jednoslovné větičky, které se naučíte snadno, ale ještě snadněji je pak na jevišti můžete prošvihnout, než půlstránkový monolog.
TNM: Na začátku zkoušení mívám pocit, že se to snad nemám nárok naučit, na konci si poklepávám na rameno, jak jsem to tam mohla natlačit a uchovat a to mezitím si naštěstí neuvědomuji.
Nemůže se vám někdy stát, že popletete tu správnou zápletku a že vejdete jinými dveřmi, než máte? Co herec v takové chvíli dělá?
JJ: To já netuším, na to vám budu moci odpovědět, až to budeme hrát před diváky a tato situace nastane, ale doufám, že nás to nikoho na jevišti nepotká!
TNM: To se může stát, příležitostí pro tenhle malér je tam víc než dost. Ale neděste mě, to bych se asi… hodně zpotila.
A co improvizace? U komedií se samy nabízejí. Máte je ráda?
JJ: Ano, mám je ráda a hlavně u Jožky Kubáníka, to je skvělý improvizátor. Někdy se nestačím ani divit. Hrát s Jožkou, je velká škola improvizace a já mu za tu možnost se od něho učit, ze srdce děkuji. Dokonce i Jirka Hejcman si vzal soukromé hodiny.
TNM: Nečekanou improvizaci si v ten okamžik i užiju, ale plánované improvizace se spíš vnitřně bojím, natolik si nevěřím.
Vzpomínáte si, kdy jste naposledy viděla na divadle výborně zpracovanou komedii?
JJ: Bylo to, když jsem nastoupila do Slováckého divadla a na podzim měla premiéru komedie Blbec k večeři. Martin Vrtáček v ní byl excelentní! Viděla jsem ji několikrát a tajně si přála v takové komedii si zahrát. To se mi teď splnilo.
TNM: Asi před půlrokem v pardubickém divadle komedii Úžasná svatba v režii Zdeňka Duška. Ale díky profesní deformaci jsem to celé spíš zkoumala, než si užívala.