8. 2. 2013
Po odeznění posledních tónů a posledních slov chvíle hutného ticha a pak - potlesk. Silný jako dopad, který finále muzikálu Cikáni jdou do nebe má. A během přídavku nadšené vstávání ze sedadel a rozjařené obličeje a pohupování v rytmu cikánských melodií. Bude se i toto opakovat při opětovném uvádění? Obnovená premiéra se uskuteční zítra - v sobotu 9. února 2013 od 19.00 hodin. Další reprízy plánujeme na středu 27. února a pátek 8. března. Na několik otázek dramaturgyně Ivy Šulajové odpovídají dva hlavní protagonisté: Pavlína Hejcmanová a Petr Čagánek...
Co pro vás znamenají muzikáloví „Cikáni“?
ONA: Pro mě „Cikáni“ vždycky znamenají krásný večer s úžasnou hudbou plnou emocí, s tancem plným emocí a s vůbec emocionálním žitím na jevišti.
ON: Především nádhernou hudbu. Ve volných chvílích sice poslouchám úplně jiný žánr, ale tahle muzika mě fakt bere. Je v ní cítit, vlastně slyšet, to srdíčko. A pak taky znamenají pořádný kus práce a nějaká ta kila dolů… (smích) Tedy aspoň pokud mluvíme o těch ve Slováckém divadle.
Jak se vám navzájem v rolích osudových milenců partneřilo?
ONA: Peťa je bezvadný kolega a člověk, takže super!
ON: Skvěle. S Pavlínkou jsme spolu už odehráli spoustu představení, ale jako milenečtí partneři jsme se potkali až v Cikánech. Jak se říká, slyšeli jsme na sebe. A snad je to i na jevišti znát. Opravdu to fungovalo. Podívejte se někdy na děkovačce na Jirku Hejcmana, myslím, že je na něm vidět, že trochu žárlí. (Jirko, je to jenom divadlo…)
Dovedete si představit, že byste prožili takovou spalující lásku ve svém životě?
ONA: Jo, to jo. Příběh byl trochu jiný, ale jinak už mě jednou láska taky pořádně pálila. V tu chvíli je to šílené, ale vzpomíná se na to pěkně. (smích)
ON: Protože tento rozhovor bude s největší pravděpodobností číst i moje žena, nezbývá mi než přiznat, že právě něco takového prožívám s ní. Opravdovou spalující lásku. Jen doufám, že ten konec bude šťastnější než v představení.
Vracíte se k oblíbenému muzikálu znovu po roce. S jakými pocity?
ON: Že to bude asi zase pěkná dřina. Hodně se nám z těch hlaviček vykouřilo. Těžko říct, co zůstalo v paměti z písniček, z choreografií, z aranží či samotných textů. A taky jsem zase o rok starší a těžší. (smích) Slibuji ale, že se pokusíme diváky nezklamat. Určitě přijďte.
ONA: Těším se..bojím se..TĚŠÍM SE!!!
Díky vám oběma se nedávno rozrostla rodina divadelních dětí. Pavlína spolu s manželem Jiřím „přispěli“ prvorozeným synem Matějem, Petrovi porodila manželka Marta po synu Filipovi i dceru Sofii. Prozradíte, jak teď vypadá váš život mimo divadlo?
ON: Po příchodu z divadla domů to na odpočinek moc nevypadá. Někdy je to dost hektické, ale mám úžasnou ženu, která má pravděpodobně nadpřirozené schopnosti, protože někdy stihnu i krátký odpolední spánek. Většinou si ale rozebereme děti a každý se střídavě věnujeme jednomu. Sofie zatím není příliš náročná (má 7 měsíců), takže zatím to zvládáme, myslím, docela obstojně. (úsměv)
ONA: No samozřejmě se motá hlavně kolem prcka. Je to život únavný, ale strašně moc krásný!