Nora a Nájemníci – v současné době inscenace Slováckého divadla, o nichž se nejvíc mluví. Napadlo by vás to v době jejich vznikání? Pomysleli jste si během zkoušení, že pracujete na něčem mimořádném?
TN: Napadlo, pomyslela, ale jako při každém zkoušení jsem si to hlavně přála. Nemám ráda průměr, něco, co v člověku nic nevyvolá a nezanechá. Jsem moc vděčná, že jsem dostala příležitost v těchto dvou kusech hrát a užívat si je spolu s kolegy i diváky.
ZT: Ke každé své roli se snažím přistupovat maximálně zodpovědně. Ať jsou velké nebo malé. I malé role jsou pro mě mimořádné. Tenhle přístup je podle mě na divadle velice důležitý. A ve výsledku vždycky nese ovoce. Když sleduju nějaké představení, vždy se zaměřím na herce, který hraje malou roličku. Na něm jednoduše poznám, jak je inscenace kvalitní a poctivá. A teď tedy musím smeknout před kolegyní Irenkou Vackovou. V Noře hraje chůvu, „roličku“, ale na takhle detailně vystavěnou postavu, precizně, poctivě a vlastně mimořádně, je radost se dívat. A v Nájemnících to samé. Irenka se objeví téměř na závěr hry v komické roličce Cowperové. A opět je to pro mě mimořádná událost, stejně jako její majstrštyky v Gazdině robě nebo Medeia či Boučková v Kalibově zločinu. Pracovat na jevišti s Iris, to je vždy něco mimořádného.
JH: Že budou mít Nájemníci až tak pozitivní reakce jsme nečekali snad nikdo,včetně Zdeňka Duška (režisér komedie Nájemníci, pozn. red.), i když u něj člověk nikdy zcela neví, co má za lubem. Mimořádné bylo už zkoušení, jelikož jsme pracovali s trochu jiným herectvím, než jsme byli dosud zvyklí. Pro mě to bylo jedno z nejpříjemnějších a zároveň nejpřínosnějších zkoušení vůbec.

Terezo, tys byla na středeční tiskové konferenci v Národním divadle v Praze, kde byla oznámena tvoje nominace na Cenu Thálie. Jaké to byly pocity, když jsi uslyšela, že jsi v nejužší nominaci?
Měla jsem obrovskou radost, slzy v očích a sucho v krku. Ještěže mě tato zpráva zastihla doma v kuchyni. Na začátku ledna mi to zavolali z Herecké asociace. Na tiskovce se vše odtajnilo veřejnosti a mně dost ulevilo, svrběl mě už jazyk :-)

A co cena Slovácký Oskar? Předpokládal bych, žes byla asi překvapená možná víc než z výsledků ankety Největší z pierotů (pozn. red.: o ceně Slovácký Oskar rozhodují diváci, v anketě Největší z pierotů pak odborná porota)…
To máš pravdu, překvapení to bylo veliké. A ještě jednou divákům spolu s „Norou Helmerovou“ a „Lindou Swanovou“ děkuji.

V jaké další roli a hře tě diváci uvidí a kdy?
Mě teď čeká tzv. volný turnus. Měla jsem hrát menší roli v připravované komedii Peklo v hotelu Westminster, ale termín premiéry se shoduje s dnem vyhlášení Cen Thálie. Takže si musím počkat na další obsazení. (Pozn. red.: „volný turnus“ je termín pro období, kdy se zkouší nová (nové) inscenace, ale dotyčný herec či herečka v nich nemá přidělenou roli, v té době „pouze“ hraje v již nazkoušených hrách; „počkat na další obsazení“ = počkat až bude hotové a v divadle na vývěsce zveřejněné rozdělení rolí v další inscenaci, zpravidla týden před premiérou předchozí, někdy před druhou premiérou z dvojice zároveň zkoušených titulů…)

Zdeňku, jaké to je být nejpopulárnějším hercem Slováckého divadla? Užíváš si to?
Já se přiznám, že ještě předtím než jsem dostal Slováckého Oskara za Johna Browna z komedie 1+2=6 (Jeden a dvě je šest), tak mně bylo od vedení divadla taktně naznačeno, že bych měl být na plese přítomen. To jsem si tehdy říkal - aha něco bude! Letos ale nikdo nic nenaznačoval. Tak jsem dorazil autem s tím, že se na divadelním plese jenom trochu pobavím. A jaké to bylo nakonec překvapení! A právě ten pocit překvapení jsem si užíval! I ta moje blbá herecká ješitnost se zatetelila! Na chvilku! Nu což, jsem taky jenom člověk. A výsledek? Pět minut slávy a život jde dál.

Někdo by si možná mohl myslet – když je ten Trčálek nejpopulárnější, tak to určitě bude vidět v jeho výplatě… Nebo – to teď bude ten populární Trčálek hrát samé hlavní role… My víme, jak to je, ale vyjádři se k tomu, prosím.
Tak, Pavle, teď nevím, jak na to odpovědět. Výplata tedy. Kdybych dělal divadlo pro peníze, tak už ho nedělám. Nejpopulárnější Trčálek. Popularita je v uvozovkách trest za ztrátu svobody. Člověk ji musí obhajovat a dříve či později přijde zákonitě propad. Já se snažím stát nohama na zemi a slovo popularita nebrat vážně. Jak říkám, jsem jenom člověk. Obyčejný. A ty hlavní role? Jedna hlavní role v sezóně je paráda, dvě luxus, ale samé hlavní – z toho bych se zbláznil! Teď jsem dostal od divadla volný turnus. Snad za odměnu. A dobře tak. Konečně se můžu pověnovat mému vinaření, myslivosti a hlavně rodině. Mám to tak nějak hezky vyvážené.

Prozraď něco o postavě, kterou právě zkoušíš. Je dramatická? Komediální? Něčím zvláštní ve srovnání s ostatními, které hraješ nebo jsi hrál?
V Kočce na rozpálené plechové střeše hraju právníka Goopera, otce pěti nebo šesti dětí, je zneuznaný, druhý syn… Manželku mně hraje Klára Vojtková, to je taky dílo (jako ta manželka). Bratra Tom Šulaj, matku Irča Vacková, skorošvagrovou Josková Jitka, doktora Pavel Hromádka…To je skoro sestava jako z Nory… Já nevím, co o tom říct. Ještě to stále vzniká. Odehrává se to na milionářské jachtě, to je na Slovácku celkem vtipné. Pěkná hra od pana Williamse a vlastně hnusná.

Jirko – po sedmi letech další oficiální ocenění tvojí herecké práce - Harlekýn roku 2013 za roli Erica Swana v komedii Nájemníci (pozn. red.: jde o cenu pro vítěze v mužské kategorii odborné ankety Největší z pierotů, Slováckého Oskara přinesl J. Hejcmanovi rok 2006 a především role Jerryho – Dafné v muzikálu Sugar (Někdo to rád horké)) – říkal sis například něco ve smyslu „konečně, to to trvalo“?
Byla to zvláštní směsice radosti, běsů, štěstí a paranormálních jevů. Vše dohromady - velmi zajímavý stav. Ale zpět k otázce. Musím přiznat, že byly i role, u kterých mě napadlo „to bych možná něco mohl dostat“. Takové myšlenky, myslím si, má každý herec a kdo tvrdí, že ne, tak má určitě špatné spaní. Vždy jsem ale dokázal přijmout nevýhru a zároveň jsem upřímně přál výhru svým kolegům. Tak to zkrátka chodí. Nejhezčí ocenění je stejně plný sál spokojených diváků, ale obraz či koštýř (nejlépe plný) též potěší.

Co na cenu říkala tvoje žena Pavlína (pozn. red.: herečka Pavlína Hejcmanová, t. č. na mateřské dovolené)?
Jako každá milující žena měla obrovskou radost z úspěchu ještě více milujícího chotě. Padala slova o obdivu, úctě, pokoře, oddanosti...tak mi to aspoň připadalo v mírném poplesovém opárku. A jelikož obraz od Františka Pavlici je opravdu parádní, dumá kam jej nainstalovat. Na samotnou instalaci se ale se svou dětskou vrtačkou nejvíc těší náš Matěj.

Co a v čem teď budeš zkoušet?
Čeká mě několik rolí obého pohlaví v hudební komedii Utíkej, Nituško! (Mam´zelle Nitouche) v režii Igora Stránského. Myslím, že se s Klárkou, Martinem a Tomíkem i s celým realizačním týmem pořádně nasmějeme. A doufám, že diváci též.

Všem vám i s tím několikadenním odstupem ještě jednou gratuluji a děkuji za odpovědi.