3. 2. 2011
Už téměř tři týdny uvádíme ve Slováckém divadle komedii Modré květy v režii Jakuba Macečka. Podle ohlasů publika to byl dobrý nápad, ačkoliv původně byl na plakátech jiný titul – Vojna v režii J. A. Pitínského. Proč došlo ke změně a jak se u ní zapotila dramaturgyně Iva Šulajová? Zeptali jsme se jí.
Ivo, najít během krátké doby náhradní titul za Vojnu E. F. Buriana, kterou měl jako první titul letošního předplatného původně režírovat J. A. Pitínský, jistě nebylo lehké. Jaká byla cesta k Modrým květům?
Především velmi krátká (co se týče času na výběr a nazkoušení náhradního titulu), dobrodružná, ale o to intenzivnější. S režisérem Jakubem Macečkem jsme v této sezóně chtěli opět spolupracovat. Zpočátku nám ale neseděly termíny, neboť Jakub, jak možná málokdo ví, rozjíždí se svou ženou poblíž Berouna reprodukční statek pro koně, a tudíž má spoustu prozaičtějších a nedivadelních starostí. Jediný termín, který mu vyhovoval, byl právě ten, kdy se měla původně studovat Vojna. Když byl tedy režisér J. A. Pitínský ze zdravotních důvodů nucen termín nastudování Vojny posunout, byl Jakub Maceček více než vítanou "náhradou". Možná to tak mělo být. Nastalo horečné hledání titulu. Jakub nabízel své oblíbené romány a Modré květy Raymonda Queneaua se nám všem líbily nejvíce. Komické, ale velmi chytré! Avšak košaté. Mnoho-vrstevnaté. Dramatizace vznikala během 14 dní. Všichni jsme četli, škrtali, připisovali, diskutovali - osobně, po mailu i po skypu, zkrátka dnem i nocí. A tak to vlastně bylo až do premiéry, poslední změny se dělaly den dva před veřejnou generálkou. A stejně rychle až za pochodu vznikaly scénické i kostýmní návrhy Evy Jiřikovské, hudba Davida Smečky, Josef Fojta dal dohromady kapelu, která hudbu živě interpretuje na jevišti, Hana Halberstadt-Charvátová přispěla k pohybové stylizaci herců. A zkoušelo se také intenzivně. A myslím, že i radostně. A četl se Queneau. Hojně. Myslím, že mnoho herců román opravdu hodně pobavil a že totéž se snaží dávat na jevišti přes rampu k divákům. Přestože to byla náročná cesta, potvrdila nejen soudržnost, neuvěřitelnou píli a profesionalitu souboru (jako např. už při studování muzikálu Cikáni jdou do nebe), ale především lásku k divadlu a jeho divákům. Díky spojení všech těchto skutečností snad lze říci, že Slovácké divadlo má možná skutečně jakéhosi génia loci.
Foto z inscenace Modré květy, autor Jan Karásek:
Klára Vojtková, Andrea Nakládalová,
Jitka Josková, Pavlína Vašková, Alžběta Kynclová
Petr Žajdlík (ležící), Josef Kubáník,
David Vacke, Jiří Hejcman, Kamil Pulec