Pavle, jak byste charakterizoval Královu řeč?
Jako jednu z nejlepších divadelních her, které jsem kdy držel v ruce.

Ztvárníte logopeda Lionela Logua. Co bylo pro vás na této roli nejzajímavější?
První zajímavost je herecké setkání s mým kolegou Pavlem Hromádkou, který hraje koktavého krále. Sedíme vedle sebe v šatně už skoro 15 let, ale takovou příležitost k vzájemné spolupráci jsme ještě neměli. Druhá zajímavost je, jak je hra úsporně napsaná, jsou to téměř samé krátké dialogy, otázka - odpověď. Slovní ping pong. Důležité dialogy má třeba logoped s ženou Myrtle, kterou hraje Irenka Vacková, ale  jsou často jen na pár řádků.

Spatřujete nějakou podobnost s touto postavou? Je vám něčím blízká?
Dva měsíce jsem skoro denně s Lionelem Loguem, čtyři hodiny a více. Učím se jeho slova, věty, myšlenky, asi tam nějaké sblížení bude, tedy rád bych.

Hra vypovídá mj. o moci lidského hlasu, o jeho vlivu na ostatní i na vlastní sebevědomí. Funguje to tak podle vás i v běžném životě běžného člověka?
Všechny odpovědi jsou prý v pohádkách. Znáte tu  o krásné panně - řezbář vyřezal pannu, krejčí jí ušil šaty, ale mluvec jí dal řeč. Komu tedy panna náleží? A na téma sebevědomí a koktání se mi vybavuje Sedmero krkavců režisérky Alice Nellis. Silný příběh.

Napadá mě, jestli jste jako dítě chodil k logopedovi? Spousta dnešních dětí logopeda navštěvuje.
Ne logopeda jsem nepotřeboval, byl jsem hodně ukecané dítě, které mělo kolem sebe dost podnětů. Maminka byla doma s dalšími sourozenci, k tomu jsme bydleli s tetou, která nám četla a hodně se u nás zpívalo, jen tak při práci, aby to šlo lépe od ruky. Když jsem byl trochu větší, prý jsem si vymýšlel dlouhé  příběhy o ježečkovi, které jsem vyprávěl sourozencům před spaním.

Na začátku zkoušení jste spolu s Igorem Stránským a Pavlem Hromádkou navštívili logopeda. Pomohla vám návštěva v něčem?
Navštívili jsme logopeda Mgr. Dezorta a jeho klienty. Udělali si na nás čas ve svátek 17. listopadu a byly to moc zajímavé dvě hodiny povídání, poslouchání a pozorování. Svěřili se nám se svými vadami i pokroky, které pro odstranění koktání udělali v řeči i v životě. Myslím, že nás svou upřímností  hodně v začátku zkoušení nakopli. Teď už taky vím, jak jim vadí, když jim - koktajícím - někdo začne v dobré víře věty dopovídat, místo aby počkal a dal jim čas.

Znal jste před zkoušením i slavný film? Pokud ano, nechal jste se v něčem inspirovat od filmového logopeda?
Film jsem viděl už před časem, ale moc se mi do zkoušení nepletl. Víte, že byla na světě nejdřív divadelní hra a až pak film?

V čem bude inscenace jiná od filmu?
Film je film, můžete natáčet v letadle, na stadionu, v zámku i ve Westminsterském opatství, kde si zamanete. V divadle máme náznak a pak nezbývá, než vsadit na spolupráci a fantazii diváků. Ale nemám strach, na naše diváky je spolehnutí.

Čím se inspirujete, když si přečtete scénář? Čekáte na režisérův výklad, čtete všechny možné tituly související třeba s obdobím, v němž se hra odehrává? Nebo na to jdete prostě po citu a intuici?
Jak kdy. Co scénář, to jiná situace. Tady se všechno vrstvilo nějak přirozeně. Pan režisér  Stránský nás s Pavlem Hromádkou obsadil, pak nás upozornil na  knížku Králova řeč, kterou napsali Mark Logue a Peter Conradi (vyšla 2010 v Londýně a 2011 u nás). Mark Logue je vnukem Lionela, který byl královým logopedem a z jeho poznámek, deníků a archivu sestavil poutavé čtení, jak to asi celé s králem Jiřím VI. a jeho logopedem bylo. Tam je materiálu na několik filmů. Hra to celé nepostihuje, zápletka se týká jen výseku před 2. Světovou válkou. Pak  následovala výše zmíněná návštěva u logopeda a dalšími materiály nás vybavila dramaturgyně Markéta Špetíková. A potom jsme se všichni dohromady zavrtali do textu, kde je ten hlavní klíč.

Kostýmy k inscenaci vytvořila Marie Jirásková. Je pro vás kostým tak důležitý? A stalo se vám někdy, že vám kostým nepadl nebo jste se v něm necítil?
Kostým může hodně, pomoci i komplikovat, zažil jsem obojí. Někdy to na scéně dobře vypadá, ale dá to práci v tom nenuceně hrát. To ale patří k věci, pak z toho zbydou veselé historky. Vzpomínám si, že mi precizní kostým Marie Jiráskové hodně pomáhal ve hře Pýcha a předsudek, kde jsem hrál pana Benneta.

Jsou role, které se zadřou hercům pod kůži, a někdy nebývá lehké z postavy vystoupit. Máte také takovou zkušenost? A myslíte, že tomu tak bude i v případě Lionela?
To je zatím ve hvězdách. Rozhodně jsme zkoušení věnovali hodně času, energie, trpělivosti, kus sebe. A pokud to budou diváci sdílet s námi, bude dobře.

Diváci vás znají z rolí komických, muzikálových, i z postav dramatických. Která z hereckých poloh vás profesně láká víc? Nebo vás přitahuje právě ta rozmanitost?
Je to přesně tak, miluju na divadle tu rozmanitost.