12. 9. 2013
Petr Čagánek není v muzikálech žádným nováčkem. Pro připomenutí: titulní postavu zpíval v muzikálu Adéla ještě nevečeřela, v příběhu Cikáni jdou do nebe vytvořil hlavní roli zloděje koní Zobara. A v sobotu (ale vlastně již dnes a zítra - na veřejné generální zkoušce a při předpremiéře)bude zpívat opět v nové roli. Režisér Radek Balaš mu totiž svěřil ústřední úlohu v novince s názvem Dobře placená procházka. Bude to vůbec poprvé v historii Slováckého divadla, kdy publikum čeká opera. Ale vzhledem k tomu, že autory jsou Jiří Suchý a Jiří Šlitr, bude to hlavně zábava. „Radek je vždycky bezvadně připravený. Od začátku ví, kam chce divadelní kus dotáhnout a jak by měl v konečné fázi vypadat,“ říká herec v rozhovoru, který vám dnes, v den veřejné generálky Dobře placené procházky, nabízíme...
Máme tady další muzikál – Dobře placenou procházku. V čem je jiný oproti těm předešlým?
Především to není klasický muzikál jako takový. Sami tvůrci dílko nazvali jazzovou operou. Takže na mluvené slovo zde diváci nenarazí. Všechny dialogy jsou zpíváné.
To zní zajímavě. Co je na inscenaci, kde nepadne jediné slovo, nejtěžší?
Přesně vyjádřit emoce, stav, motivy. Intonace hlasu je už dána notami, takže celkový projev vyjádření je složitější. A taky je to samozřejmě velký nápor na hlasivky… (smích). Mluvení pak doháníme mimo jeviště, pokud je ještě síla.
Jak se taková opera vlastně zkouší? Jistě je to jiné, než u klasické činoherní, či muzikálové inscenace.
Samozřejmě je to trochu jiné. Především jsme museli důkladně nastudovat notový materiál. A toho bylo opravdu dost. Scénář má 184 stránek! Dlouhou dobu se zkouší jen u klavíru a až se hudba zavrtá pod kůži, začnou se vymýšlet jednotlivé situace, aranžmá, choreografie. Asi dva týdny před premiérou nastoupí kapela. A to máte pocit, že jedete zase od začátku.
Takže v inscenaci bude zase hrát živá muzika? A jak bude v tomto případě eventuálně fungovat nápověda? Má šanci pomoct vám?
Na zkouškách to ještě jde, ale při samotném vystoupení před diváky si to nedovedu představit. Snad jen pantomimicky předvádět, co je třeba ještě udělat, kterou rekvizitu vzít apod. Určitě tam není zbytečně.
Stalo se vám, že jste někdy musel využít během představení nápovědu?
Já jsem blbý na jména. To mívám opravdu výpadky. Většinou si něco vymyslím, protože člověk často zcela strne a nápovědu nevnímá. V činohře to ještě jde, u muzikálu je to horší, hudbu nezastavíte. V jednom představení jsem jednou „přetextoval“ celou písničku a ani nevím, co jsem zpíval. Prý se to ale dokonce rýmovalo. Ale abych odpověděl na vaši otázku, samozřejmě, že jsem musel využít nápovědy. Temno zasáhne jednou každého z nás….
S režisérem Radkem Balašem se potkáváte už poněkolikáté. Je to v něčem jiné?
Radek je vždycky bezvadně připravený. Od začátku ví, kam chce divadelní kus dotáhnout a jak by měl v konečné fázi vypadat. Tady se nic nemění. Způsob práce je tentokrát možná trošku jiný, ale to předznamenává ta absence mluvených částí v celé hře. Každopádně atmosféra na zkouškách je vždy velmi pohodová, žádné „dusno a těžko“, jak se zpívá v jedné z písní.
Můžete prozradit, jakou postavu v Dobře placené procházce vytvoříte?
Jmenuje se Uli. Právě mu ztroskotalo manželství. Má před rozvodem a řeší dilema, zda se svou milou zůstat či ne. Rýsuje se tu totiž možnost nesmírně zbohatnout. Láska a peníze. Věčné téma.
V čem Dobře placená procházka navazuje na oblíbený muzikál Kdyby tisíc klarinetů?
Už samotnými autory. A vlastně i stejnou poetikou. No a měla by to být taky sranda… Přijďte se přesvědčit.