Petr Čagánek: Premiéry se trochu bojím

V září se stal novým členem hereckého souboru sympatický Petr Čagánek. Diváci, kteří sehnali vstupenky na půvabnou komedii Klub sebevrahů na Malé scéně, si Petra jistě všimli. Teď má před sebou první roli na velkém jevišti. Bude jí postava pasáčka Kuby v nové pohádce s názvem Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky, jíž divadlo uvádí od 26. prosince. Jaký má Petr k pohádkám vztah a jak se těší na nejmenší diváky?
Jaké pohádky jsi měl rád jako malý? To je tak strašně vzdálené období, že bych si musel vymýšlet. Ale přesto mám jednu vzpomínku ze tří let, kdy mi maminka každý večer musela předčítat slovenské leporelo Tři tučňáci, což ve mně zanechalo památku na celý život v podobě poměrně honosné sbírky tohoto zvířátka v jakékoliv formě. A které se ti naopak nelíbily a proč? Musel bych podstoupit hypnózu a vrátit se do dětství, abych si vzpomněl. Postava Kuby je jednou z prvních příležitostí v tvém prvním angažmá. Jak ses ve Slováckém divadle zabydlel? Nezabydlel. Ještě stále podnikám úpravy svého bytu. Ale pokud se ptáš na celkové prostředí, tak to jsem nadmíru spokojen. Jsou tu fajn lidi a myslím, že to ani jinak nejde. Kdokoliv sem přijde a ať už je jakýkoliv, místní prostředí ho musí změnit ve velmi pozitivního člověka. Co se týká divadla a příležitostí, tak tohle já neřeším. Beru věci tak jak jsou. Jsem poměrně flegmatický a nemám tendence probojovávat se ostrými lokty na vrchol. To co dělám, mě baví a snažím se to dělat co nejlépe. Vraťme se k pohádce Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky. Máš zkušenosti s dětským publikem? Jako bývalý ochotník. Netuším ale, zda jsou ty zkušenosti dostačující. Děti jsou nevyzpytatelné, ale mám k nim velmi kladný vztah. Vystudoval jsem totiž Střední pedagogickou školu a rok jsem dokonce učil. Ale děti dokáží vždy něčím zaskočit. Popravdě, premiéry se trochu bojím. Čím se podle tebe liší malý divák od toho dospělého? O tom jsem už mluvil. Jsou zkrátka nevyzpytatelné v reakcích. Vzpomínáš si ty sám, kdys byl poprvé v divadle? A jak na tebe to prostředí působilo? Asi to bylo se základní školou u nás v Kroměříži. A pravděpodobně to bylo právě hostující Slovácké divadlo. Na představení si nevzpomínám, ale následky to má, že? Někteří kolegové přiznávají, že Vánoce tráví u pohádek. Jak je to s tebou? Samozřejmě, když bude čas. Nerad bych si nechal ujít Mrazíka. Věříš, že i v životě dobro vítězí nad zlem? Asi tolik jako že: „Láska a pravda nad lží a nenávistí”. Kuba v nejnovější pohádce Slováckého divadla nakonec dostane svoji Kačenku za ženu. Jak by měla vypadat ta tvoje nevěsta? Nikdy jsem neměl vyhraněný typ. Jak se říká, každý je něčím krásný. Moje nevěsta by měla být vybavena především neuvěřitelnou trpělivostí. Není to se mnou jednoduché