Peti, co o Měsíci nad řekou prozradíš?
Prozradit můžu jen to, že by se na ni diváci měli moc těšit, protože se na ní podle mě podílí úplný tým snů! Charismatický Tomáš Šulaj mi bude hrát tatínka, okouzlující Irenka Vacková maminku, zamiluju se do neodolatelného Zdeňka Trčálka, kterému tatínka ztvární šarmantní Jirka Hejcman, kamarádit se budu s krásnou Terezkou Hrabalovou a vtipným Martinem Hudcem, celé to režíruje geniální Anička Petrželková, dramaturgii dělá výjimečná Iva Šulajová, obleče nás a postaví scénu nápadů plná Evička Jiřikovská, o hudbu se postará talentovaný Mario Buzzi a o všechno v zákulisí zase pečlivý David Vacke.

Na co se můžou diváci těšit?
Myslím, že úplně na všechno! Jelikož je to hra o bláhovosti mládí a moudrosti stáří, tak se v ní snad diváci najdou. Jelikož je Anička otevřená všem ztřeštěným nápadům, tak se snad zasmějí. Jelikož je to i o lásce, tak se snad i dojmou. Jelikož je děj hry napsán ve více rovinách, tak se snad i zamyslí. Jelikož to napsal Fráňa Šrámek, tak snad je jeho slova pohladí. Jelikož máme nádhernou výpravu, tak se snad na nás budou dívat se zalíbením. Jelikož budeme hrát jako o život, tak snad získáme jejich pozornost. Jelikož se dotýkáme tématu rezignace, tak jim snad dodáme kus odvahy. Jelikož je to hra plná všednosti života, tak si snad spolu zavážíme toho, co už máme. A jelikož na divadle miluju, jak dokáže člověka posouvat, ukazovat mu jiné úhly pohledu a něco v něm měnit, tak snad se nám povede u diváků i tohle!

Bylo něco, s čím si se musela během zkoušení "poprat"?
Asi úplně ze začátku to byl stud, protože cítíte před tak velkou a těžkou rolí respekt. A i když se šíleně těšíte a chcete se uvolnit, tak máte prostě strach. Uvědomujete si, že jste v obležení zkušených a nadaných lidí a nechcete to prostě zkazit.

Jak jsi strach nakonec překonala?
V tom mi pomohla Anička, když hned na první čtené jen tak prohodila, že mi důvěřuje a ať začnu. To jsem trochu zrudla, udělala si culík a prostě četla.  

Tvým hereckým partnerem bude Zdeněk Trčálek. Slyšíte takzvaně na sebe?
Se Zdeňkem jsme se potkali už trochu jako pár v Knize o hřbitově, kde s ním vždycky cítím napojení a hrozně pěkně se mi s ním na jevišti existuje. Vnímám to teď úplně stejně, přináší na každou další zkoušku obohacení a posun ve své postavě, tak je to strašně příjemná spolupráce. A doufám, že on to vnímá podobně, nebo jestli ne, tak ať mi to radši nikdy neříká. (smích)

Jak probíhaly tvé přípravy na roli Slávky Hlubinové?
Vlastně tak nějak všelijak. Nemám žádný svůj rituál ani návod, pořád si na to všechno přicházím. Samozřejmě velkou část práce mi zabírá text, kdy zatím nejde o emoce, ale spíše jen o techniku. Snažím se si na zkouškách a po nich všechny postřehy a připomínky zapisovat a pak nad tím sedím, pročítám, přemýšlím a skládám si jakousi mozaiku vlastností, emocí, reakcí Slávky a vztahů s jinými postavami. Hledám ji všude, kde se dá. Například - protože vím, že se chodí koupat do řeky, tak jsem si na ni byla párkrát hrát v aquaparku, sjíždět tobogán a představovat si, že je to vor. Nebo hledám v knížkách obrazy, které mi ji nějakým způsobem připomínají, ať už abstraktně nebo výrazem ve tváři či v nějaké situaci, ve které se nachází. Našla jsem si o ní básničku, snažím se číst si věci, které by mě k ní mohli přivést a pochopit ji. Nebo si vymýšlím různé „kraviny", abych si ji lépe definovala, například jaká by byla Slávka barva, jaká by byla věc a jak by se pohybovala, jak by se chovala v nějaké jiné situaci a co máme společného a v čem se naopak lišíme. Popravdě nevím, co mi pomáhá a opravdově inspiruje, třeba nic z toho a já tomu jen věřím, že ano. Ale říká se, že je to o hledání, tak si ji hledám.

A máš raději tragičtější postavy, nebo komičtější?  
Mám ráda obě, jak silné ženské příběhy, tak i ty komické. Pro mě je největším vzorem Meryl Streepová, která je naprostý chameleon, dokáže zahrát úplně všechno, pokaždé jinak a naprosto uvěřitelně. Proto doufám, že budu mít možnost si v životě zahrát co nejvíce různých ženských postav, ať budou komické či tragické a s každou z nich se někam posunu.

Kostýmy vytvořila Eva Jiřikovská. Je pro tebe osobně kostým důležitý? A stalo se ti někdy, že ti kostým nepadl nebo si se v něm necítila?
Ano, kostým je pro mě velmi důležitý. Dotváří totiž celou postavu a často jí může pomoct k takzvanému vyloupnutí. Cítíte se v něm jinak, nutí vás často se i jiným způsobem pohybovat, než když poletujete na zkouškách bosky a v teplákách. A ano stalo se mi, že jsem postavu vnímala odlišně a měla pocit, že ji kostým nepodtrhuje nebo mi kostým vadí v nějakém pohybu, který za postavu dělám. Výtvarná stránka představení má ale také svůj proces, takže i kostýmy se vylaďují a myslím si, že jde hlavně o dialog s výtvarníkem, vždycky si vzájemně nějak vypomoct. Nikdy nechci kazit jeho umělecké vidění a chápu, že to co postava obléká je z nějakého důvodu, který je většinou vidět na celku představení. Proto se snažím, pokud to jde, nevymýšlet si a už na zkouškách v krejčovně upozornit na pohyby, které v kostýmu budu dělat, abychom ho tomu rovnou mohli uzpůsobit.

Diváci nejspíš znají i známý film z roku 1953. Nebojíš se, že budou diváci filmové zpracování s divadelním srovnávat?
Bojím. Hlavně se bojím, že budou srovnávat můj herecký výkon s vynikající paní Danou Medřickou, která si v tomto filmu zahrála také roli Slávky Hlubinové. Ale na druhou stranu mě poměrně uklidňuje, že naše divadelní zpracování bude úplně odlišné, že se na hru snažíme dívat dnešníma očima, což doufám naši diváci ocení a na film zapomenou. 

Každý den zkoušíš, do toho ještě večer hraješ, jak odpočíváš?
Když už odpočívám, tak u knížky nebo prostě spím. Neumím asi úplně relaxovat, teď mě celkem chytlo žehlení, u toho vždycky tak nějak vypnu. Ale už jsem si spálila sukni a košili, tak možná příště půjdu radši do kina.

Býváš před premiérou nervózní? A máš nějaký rituál či talisman?
Jooo. Jsem úplný ‚nervák‘ a ‚stresař‘. Bývám někdy nervózní i před představením, které jsem hrála už několikrát. Ale nesnáším to, protože pak většinou něco pokazím a nedokážu se soustředit, tak jak bych chtěla a ani si to tak neužiju. Když jsme měli v posledním ročníku na JAMU premiéry v divadelním studiu Marta, tak jsem pravidelně chodila den před ní na noční směnu na diskotéku hlídat bundy do šatny, protože jsem pak vždycky byla tak utahaná, že jsem měla normální hladinu energie a na jevišti jsem nepřehrávala. Jinak se mnou ten stres na jevišti úplně hází. Tak uvidíme, teď se spíš budu snažit před premiérou odpočívat a u toho se nezbláznit nervozitou. A talisman mám! Dostala jsem od Aničky na první čtené takový malinký krasohled na krk, který si od té doby nosím pořád v tašce, tak snad nám přinese štěstí!

Na co se v nejbližší době těšíš?
Těším se na premiéru a i na to všechno, co mě před ní ještě čeká. I když to pak bude celkem smutné, protože bych s Aničkou zkoušela nejradši už napořád. Taky mám v plánu na jaře vycestovat do Londýna, tak na to se těším hodně a tak nějak na všechno nové, co přijde.