2. 3. 2010
Ve Slováckém divadle dokázala Martina Schlegelová zpřítomnit osvícence Lessinga.
Recenzi J. P. Kříže uveřejnil deník Právo.
Režisérka Martina Schlegelová označila hru Gottholda Ephraima Lessinga Emilia Galotti za milostný thriller plný intrik. Její zajímavá a výtvarně záměrně provokativní inscenace v hradišťském Slováckém divadle tuto koncepci potvrzuje. Spolu s dramaturgyní Hanou Hložkovou se statečně vzepřely zažitým výkladům díla představitele německého osvícenství druhé poloviny 18. století, zúženě odkazujícím Galotti na záhon prvního evropského politického dramatu nebo první měšťanské tragédie, a rozhodly se její příběh přesadit do zahrádky současné hry.
-
Ve zvěrokruhu konvencí
Dokázaly by to i bez scénografky Jany Špalové a kostymérky Anety Grňákové, které královský palác prince Hettora Gonzaga (Jiří Hejcman) přesadily do prostředí nám dobře známého: do baru, v němž se scházejí mafiózní poradci a lobbisté, komoří Marinelli (Tomáš Šulaj) a ochrankářští týpkové (Petr Čagánek, Jan Horák). Ale budiž. Také Lessing převedl antický příběh o dívce, hříčce vášní mocných, kteří chtějí dobývat a zneužívat, kohokoli si umanou, do svého století. Část diváků si bude na kulisu 21. století zvykat těžko, zvláště když autorky nechaly znít text přeložený po duchu Lessinga Václavem Cejpkem v jeho takřka klasicistním kouzlu.
Přemýšlivějším neujde, čím feminní inscenační kolektiv v Hradišti Lessinga přesahuje: tlumočením příběhu nešťastné Emilie obklopené mužským světem. Není v tom žádná obžaloba sexismu, ani špetka nějakého deklarativního feminismu. Galotti zůstává hříčkou mužských vášní, ať už vladařské dobyvačnosti nebo otcovské péče o dobrou pověst (výborný Pavel Hromádka), stavějící jednostrunnou morálku určenou konvencemi nad život. Emilia sama nenalezne sílu vzepřít se. Jenom myšlenkami se dotýká možnosti určovat si vlastní osud...
-
Fotografie s tajemstvím
Místo v příběhu mají také žárlivost a intrika nastrojující úklady - zhrzená hraběnka Orsina (Alžběta Kynclová), měšťácká strojenost a přetvářka Emiliiny matky Claudie (Jaroslava Tihelková), služebnost asistentky Camilly (Andrea Nakládalová) nebo jakési rytířsko-štvanecké ctnosti zastoupené hrabětem Appianim (Zdeněk Trčálek).
Jeden odkaz k naší době ale opravdu nevyšel. Události obrazově komentuje umělecká fotografka Conti (Irena Vacková). Promítání jejích prací navozuje atmosféru nějakého příštího odhalení nebo skandálu, je to ale jen ilustrace, ornament. Co ale autorky vyslovit chtěly, podařilo se v intencích spolehlivé práce Slováckého divadla.
-
Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Gotthold Ephraim Lessing: Emilia Galotti. Přeložil Václav Cejpek. Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Hana Hložková, scéna Jana Špalová, kostýmy Aneta Grňáková, hudba Jiří Kučerovský. Premiéra 13. února 2010.