Klára Vojtková: Především na hru vynikajícího soudobého filmového scenáristy a na první režii Michala Zetela ve Slováckém divadle. Dále na příběh o muži a ženě, profesorovi a jeho studentce, o boji o místo na slunci, o oddanosti povolání a sebeklamu, o neporozumění, přitažlivosti, o moci a bezmoci změnit vlastní i cizí osud, o vítězství, či prohře.

Pavel Hromádka: Na moderní svižné herectví ve stylu dobrých amerických filmů – mám tím na mysli pravdivý, uvěřitelný dialog, civilní (jako ze života), přitom svou samozřejmostí, neustálou proměnlivostí a skvělým naladěním na partnera (v tomto případě partnerku) nedovolující divákovi polevit v pozornosti. To alespoň láká na této inscenaci mě – vyzkoušet si to. Je otázka, zda se to povede, ale budu se o to snažit. Dále na téma samotné, mám rád témata opravdu aktuální a souboj studentky s profesorem je, myslím, spor, vztah, zápas stále existující. A jak je absurdní doba, ve které žijeme, tak i tato podoba sporu. Absurdnější o to, že se úplně klidně může stát nebo možná dokonce i stává. Tak si říkám, že minimálně studentům a profesorům může být děj Oleanny velmi blízký. A studenty jsme byli kdysi všichni, tak snad i pro diváky jiných profesí a povolání…