6. 4. 2016
Čtvrtou premiérou v letošním roce bude ve Slováckém divadle drama Nepřítel lidu (Síla interpretace). Premiéra se uskuteční již tuto sobotu 9. dubna od 19.00 hod. Markéta Kudeříková z marketingového oddělení divadla vyzpovídala režiséra inscenace - Zdeňka Duška. Čtěte dále a dozvíte se, kdy se s tímto skvostem světové dramatiky prvně setkal, jak na něj hra působí nebo jak si vybírá herce do jednotlivých inscenací...
Podle jakého klíče si vybíráte hry, které nastudujete? Vycházíte vstříc poptávce dramaturgie toho kterého divadla, nebo si sám určujete, co byste rád uvedl?
To je různé. Mám samozřejmě texty, které bych dělal rád, ale pokud mi úkol, který přede mne postaví dramaturgie jakéhokoli divadla, připadne dostatečně zajímavý, nemám problém ujmout se textu, který je mi doporučen.
Jakou cestou se k vám dostal Nepřítel lidu a jak na vás po prvním přečtení působil?
Z prvního čtení jsem byl rozechvělý jako vždy, když vidím smečku útočit na jedince a on se dokáže účinně bránit. To bylo ještě na vysoké škole. Naše setkání s Nepřítelem v Hradišti vyplynulo z jakési burzy nápadů, témat i konkrétních textů, o kterých jsme hovořili s dramaturgyní Ivou Šulajovou.
O čem hra pro vás je?
O nakládání s pravdou.
Ibsen v Nepříteli lidu kritizuje morálku, maloměšťáctví. Dá se v něm najít nějaká paralela k dnešku?
Nemyslím, že by kritizoval maloměšťáctví. Spíš klade do kontrastu morálku a existenční zájmy, aniž by komukoli stranil. Proto se Ibsen hraje dodnes, že nedává banální řešení. Zároveň jde o, někdy až dětinské, soupeření dvou bratrů. To je živé v jakékoli době.
Co byste chtěl, aby se divákům honilo hlavou poté, co budou odcházet z Nepřítele lidu?
Rozhodně ne: „Tak to byly, mamko, vyhozené peníze“.
Jak obsazujete své inscenace? Máte osvědčené herce, kterým věříte, nebo chcete poznávat nové?
Obsazuji spíš pocitově. Párkrát se mi už stalo, že jsem si obsadil někoho, koho jsem potkal na chodbě a na jevišti ho do té doby neviděl. Rád poznávám všechno nové.
Režírujete komedie a vážnější hry. Co je vám bližší?
Nemám averzi ani k jednomu.
Co je podle vás na práci na nové hře nejtěžší?
Asi výběr a první krok. Takzvaný klíč k inscenaci. Nejde ani tak o mne, ale mám v týmu vícero spolupracovníků a těm je nutno to, co mám zatím jen v hlavě, nějak přehledně nastínit. Pak už je to řemeslo.
Koho jste si přizval ke spolupráci?
Samé zajímavé lidi – scénografa Milana Popelku, výtvarnici Sylvu Hanákovou, skladatele Martina Štědroně, asi deset herců Slováckého divadla a ještě větší počet neherců.
Co si myslíte o skladbě hradišťského repertoáru?
Neznám jej teď detailně, ale býval vyvážený.