Kniha o hřbitově je náhradním titulem za původně uvažované Zátiší s Datlem. Jak dlouho jste náhradní titul sháněli?
Nějaký čas to zabralo. Kniha o hřbitově sice byl jeden z prvních návrhů, které mi dramaturgyně Iva Šulajová dala, ale po prvním přečtení, jsem byl přesvědčen, že je to nezdramatizovatelné. Načítal jsem potom spoustu dalších věcí, ale stále jsem se v myšlenkách ke Knize o hřbitově vracel. Pár týdnů jsem si poležel v knížkách, což je vlastně jedna z mých nejoblíbenějších činností, takže to byl příjemný čas. Jak dlouho to ale reálně bylo, mi má krátkodobá paměť už neprozradí.

Čím vás Kniha o hřbitově oslovila?
Je vtipná, drsná a aktuální.

Kniha o hřbitově je slovenským bestsellerem. Jak těžké bylo zdramatizovat toto úspěšné dílo?
Velmi těžké. Kniha je napsaná jako jeden nekončící monolog retardovaného chlapa. Jeho vzpomínky nejsou řazeny chronologicky. Přeskakuje se v čase. Začne vyprávět jednu historku a skončí u úplně jiné. I v knižní podobě je někdy těžké se zorientovat. Z počátku jsem se do toho pustil spíše z hecu a sám jsem nevěřil, že to dopíšu. Později jsem si říkal, že když už něco mám, tak by stálo za to pokračovat. Potom jsem se zasekl. A ještě později začal tlačit termín, tak jsem to prostě dopsat musel. Vykouřil jsem spoustu cigaret.

Měl jste k tomu všemu nějaké pomocníky?
Žena to se mnou neměla lehké, ale pomáhala mi. I ji – veterinářku – jsem přinutil přečíst knihu asi třikrát a vypsat mi čísla stránek, na kterých se objevují jednotlivá témata, podtrhat různobarevně různé časové linie a tak podobně.

Narazil jste během zkoušení na něco, co bylo třeba přepsat, protože to na jevišti nefungovalo?
Kupodivu to byly jen drobnosti. Něco málo jsme do textu ještě přidali. Na začátku zkoušení si všichni herci povinně koupili knížku a přečetli ji. Někteří potom přišli s pozměňovacími návrhy.

Do hlavní role Samka jste obsadil Zdeňka Trčálka…
Nabídl mi za tu roli jednoznačně nejvyšší sumu ze všech a navrch ještě odstřel jelena šestnácteráka. Nabídky ostatních členů souboru byly ve srovnání s tou jeho v podstatě směšné. Někteří dokonce přinášeli jen ovoce ze své zahrádky, husu nebo buchty. Nebylo co řešit. Navíc je to samozřejmě vynikající herec a zábavný kumpán. (smích)

Se Slováckým divadlem nespolupracujete poprvé. Co vás k němu přitahuje?
Kvalitní soubor, tvůrčí atmosféra, svoboda volby.... Dnes sem už nejezdím za prací, ale za přáteli a tak mimochodem, mezi řečí, uděláme nějakou tu inscenaci a ještě to dostanu zaplaceno. To je pohoda, ne? Mám to tady opravdu rád. Navíc teď doma nemáme vanu, ale jen sprchový kout. Zde na ubytovně se mohu naložit, macerovat se třeba celé odpoledne a samozřejmě přemýšlet o divadle.

Koho dalšího jste přizval ke spolupráci?
Je jich hodně a bude to v programu. Ale pro vás je asi nejzajímavější Bruce Willis. Ten to ovšem nakonec odmítl. Potěšilo mě ale, že stejně arogantně neodmítli Igor Stránský, Karel a Petr Hoffmannovi, Standa Nemrava, nebo třeba paní Matalová. Můj tým je tradiční: scénografka Jiřikovská, dramaturg Fekar, skladatel Buzzi.