27. 4. 2016
Jakub Maceček je pro diváky Slováckého divadla velmi známým režisérem. Poprvé se zde představil v roce 2005 režií hudební pohádky Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky. Uherskohradišťští diváci dodnes vzpomínají na jeho úspěšnou původní hru Villon F. (Na krk oprátku ti věší), kterou napsal na své oblíbené villonovské téma spolu s Vladimírem Fekarem a kterou sám také režíroval. Ve Slováckém divadle pak ve světové premiéře uvedl úspěšnou inscenaci Mein Faust, za niž její autor Marek Horoščák získal prémii v Dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 1996. Spolupracuje i s pražskými soubory a herci, například s Gabrielou Vránovou, Hanou Maciuchovou či Karlem Rodenem. Ačkoliv se pracovně stýká s mnoha divadly po celé republice, do Slováckého divadla se vrací velmi rád. Premiérou Knihy o hřbitově, která je plánována na tuto sobotu, si opět rozšíří své konto režií ve Slováckém divadle. Proč opět sáhl po dramatizaci literárního díla?
Jakube, zdá se, že vás baví uvádět na jevišti adaptace literárních děl - ve Slováckém divadle Modré květy, Villon F. a teď Kniha o hřbitově. Je to tak? Co vás na tomto způsobu práce zajímá?
Je to tak. A je to tak proto, že mě to tak baví. Nemám to postavené nějak koncepčně. Relativně hodně čtu a často si u knížky říkám‚ to by ale bylo pěkné na divadle. A pak, když je příležitost to udělat, tak to udělám. Zároveň, když dělám nové věci, na jevišti ještě neuvedené, mám tak trochu pocit, že dělám osvětu, že si pak někdo sedne a přečte si i další knihy. Osvědčené tituly mě nebaví, je to pořád dokola. Hamlet je jistě geniální drama, ale četl jsem ho, asi šestkrát v různých divadlech viděl a posedmé mě na něj už nikdo nedostane. Natož, abych to dělal. (smích)