Proč jste si zvolila ke zpracování právě knihu Deník Anne Frankové? Čím vás oslovila, provokovala, lákala?
Kdysi dávno jsem četla Deník Anne Frankové, tenkrát přeložený jako Deník Anny Frankové a upravený pro děti. Později se psalo o cenzurování tohoto textu… O tom, že sama Anne již některé pasáže upravovala či doplňovala a především pak pan Otto Frank, její otec, vynechával pasáže, dotýkající se přílišné intimity či problematický rodinných vztahů. Přála jsem si tedy přečíst pozdější „necenzurované“ vydání Aniných deníků.
A s četbou každého nového zápisu jsem žasla nad osobnostním růstem dívky, která se v krušných podmínkách úkrytu a izolace rozvíjela v nádhernou samostatnou bytost.
Díky jejímu deníku můžeme být svědky proměny třináctileté školačky v osobnost s vlastními názory, s uvědoměním vlastních tužeb i životních cílů. S vírou v život i láskou k lidem.
Byla jsem zasažena těmito deníkovými zápisy, které Anne zaznamenávala přes dva roky. Vzrůstal ve mně obdiv… A také uvědomění si přesahu tohoto textu… Vždyť smysl života hledáme všichni... A stále…
Je úžasné, že ji samota a náročnost životních podmínek „nezlomily“, jen vedly k větší přemýšlivosti a zralosti.
Přečtení nového vydání Deníku mne vedlo k myšlence připomenout tuto mimořádnou osobnost s jejími krásnými myšlenkami, ale i s její hravostí, dětskostí, fantazií, mnohdy však i s malichernostmi či omyly. Přesto, že poslední zápis v deníku se odehrál před 70 lety, nic z jejích myšlenek neztratilo svou hodnotu. Spíše děsí, jak vše stále platí a ještě nabývá na aktuálnosti…

Jak byste charakterizovala jevištní zpracování, které právě dokončujete? Jak a čím „dýchá“, „voní“, jakými barvami, jakou náladou?
Jevištní zpracování je koláží textů deníkových záznamů a rozehrání situací konkrétních i asociativních obrazů. Důležitou roli hrají vizuální a hudební složky inscenace.

Prozradíte něco o loutce, která bude mít v celém jevištním tvaru Deník Anne Frankové zvláštní roli? Jak například vznikala? Odkud se vzal nápad a posléze představa? Splňuje výsledek to, co jste od ní čekala?
Použití loutky v téměř životní velikosti je netradičním prvkem. Loutka na scéně bývá skoro vždy symbolická. I v naší inscenaci je symbolem, záleží však na úhlu pohledu: jednou je ovládaným objektem, jindy subjektem, který si podmaní naši pozornost… Její jevištní využití nabízí mnoho interpretací. Hra s takovouto loutkou vyžaduje nejen hodně citlivosti, ale i fyzické síly a celkové vzájemné empatie. Herečky se díky symbolice loutky stávají postavou Anne a každá z nich je určitou částí jejího bohatého charakteru. Každá svou nezaměnitelnou osobností přispívá k ztvárnění vnitřních rozporů i k hledání harmonie. Anne tak může být dítětem i dospělou mladou ženou…

Jak jste se seznámila s autorkou loutky Yumi Mráz Hayashi? Pracujete spolu poprvé či nikoli?
Japonská výtvarnice Yumi Mráz Hayashi momentálně žije v Praze a svou činnost směřuje k realizacím  České republice, Japonsku, Polsku a v poslední době i USA. Svedla nás dohromady před lety společná práce na inscenaci žánru „nového cirkusu“. Shodly jsme se na propojování použití loutek a pohybového divadla. Ale to by bylo na dlouhé povídání… Obdivuji na Yumi nejen její invenci výtvarnou, ale především její schopnost realizační. Deník Anne Frankové je naší sedmou nebo osmou společnou prací…

Váš režijní „rukopis“ se mi zdá velmi osobitý. Použil bych slova poetický, hravý, a také zapojujete do svých inscenací loutky poměrně běžně, pokud se mýlím, opravte mě. Můžete, prosím, zformulovat, čím se při režiích řídíte? Co chcete, o co se snažíte, co je pro vás důležité, aby představení ve vaší režii splňovalo?
Nerada sobě mluvím… Tak snad jen to, že se snažím „režírovat“ jen takové texty, o kterých jsem přesvědčena, že mají divákovi co sdělit a které mám ráda. Vážím si divadla jako prostoru lidské komunikace, toho, že zde dochází k vzájemnému sdílení… Vždy byla v mé práci důležitá vizuální složka a spoluprací s Neslyšícími se toto pojetí asi ještě více prohloubilo… (Pozn. red.: Paní režisérka založila v roce 1992 na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění studijní obor Výchovná dramatika Neslyšících, pracuje jak se studenty, tak spolupracuje i s absolventy VDN, přednáší na konferencích, vede tvůrčí dílny.)