Do Hradiště se vracíte po dvou letech. Ptát se, jestli jste se těšil, je asi zbytečné. Ale bylo to těšení tentokrát v něčem jiné?
Ano, tentokrát bylo těšení přece jen jiné. V Gogolových Hráčích jsou jen mužské postavy a přišlo mi maličko líto, že mám k dispozici pouze pánský soubor. Děvčata mi chybí nejen proto, že jsou výborné herečky, ale taky, že se při režírování nemám před kým předvádět. Předvádím se tedy alespoň před chlapci. Ale i když se chlapci opravdu snaží se mi zavděčit a občas se mým lascivním fórkům i zasmějí, přece jen to není tak úplně ono. Málo platné, děvčata se mému ostrovtipu smála mnohem častěji a například jejich nadšení ze skrytých sexuálních narážek bylo mnohem upřimnější, než u hochů. Ale jinak je na zkouškách pohoda a jen „mužské“ zkoušení si opravdu užívám.

Po bláznivých komediích 1+2=6 a Tenor na roztrhání připravujete slavné Gogolovy Hráče. Jak k tomu došlo? Přišla nabídka od divadla, nebo to byl váš tajný sen?
I když jsem si původně spíš myslel na Revizora, přišla nabídka od divadla dělat jinou Gogolovu vynikající komedii - Hráče. Hra je to skvělá a nebyl důvod s jejím nasazením nesouhlasit -  já jsem byl hlavně rád, že po všech těch bláznivých komediích můžu dělat klasiku a to rovnou mistra svého oboru Gogola. Navíc je mi blízké téma karbanu – vždycky jsem vynikal v hazardních karetních hrách a měl velké úspěchy v obírání spoluhráčů. Především potom v „prší“ a „černé kočce“. Jednou jsem vyhrál nad barmanem a divadelním řidičem, karbanickým velmistrem Josefem Kubaczkou dokonce 30 sušenek zvaných Kukuruků!

V čem jsou Hráči výjimeční, že se hrají tolik let a mají vždycky takový úspěch?
Komické situace, závažností tématu lomená grotesknost, zajímavé charaktery postav - z toho odvozené skvělé herecké příležitosti, atraktivní téma. Navíc je to nadčasová hra, sice poměrně jednoduchý příběh, vlastně taková anekdota, která v sobě ale skrývá překvapivý přesah do současnosti. Je podvádění a korupce normální? Může ve společnosti uspět jen takový člověk, který se vyzná v podvodech a je vychytralejší než ostatní? Má slušný člověk šanci? Je až neuvěřitelné ak jsou to i pro dnešní dobu velmi aktuální témata. Možná víc než pro Rusko v časech pana Gogola...

Co musí herec umět, aby mohl hrát ve vašich komediích? Je potřeba nějaká speciální dovednost?
Tak konkrétně do Hráčů potřebovali herci tyto dovednosti: mluvit, zpívat, tančit, manipulovat s kartami, smát se, plakat, jezdit na kočárku, rvát se, střílet, zabíjet hmyz, plavat, kouřit, smrkat, udržet rovnováhu, vypít neuvěřitelné množství tekutin aj. K posledně zmíněné dovednosti mohu prozradit zajímavost, že vzhledem k tomu, že někteří vypijí za inscenaci až dvacet litrů tekutiny, ukázala se nutnost vyřešit, co s vypitou tekutinou dál. Vzhledem k plynulosti děje je totiž nereálné nechat během hry herce volně si odskakovat na WC do zákulisí. Po dlouhém rozvažování jsme vymysleli myslím optimální řešení. Diváci budou svědky vykonávání potřeby v průběhu hry přímo na jevišti, kde je umístěno splachovací WC. A staromilové se nemusí se bát! WC odpovídá historickým designem době a nijak tak nenaruší atmosféru hry ze staré Rusi!

Když jste připravoval komedii 1+2=6, řekl jste, že jste překvapený, jak herci hrají ještě lépe, než jste si představoval v těch nejoptimističtějších snech. Jak jim to jde tentokrát?
No, přiznám se, tentokrát jsem vzhledem ke kvalitě hry a dle mého názoru ideálnímu obsazení, skvělé výkony tak trochu očekával. Zatím mé očekávání všichni bez vyjímky naplňují. Uvidíme, jak nakonec vše dopadne, ale už teď myslím můžu slíbit: co se týká hereckých výkonů, mají se diváci na co těšit!

Doslechl jsem se, že vám s určitou zásadní scénou pomohl i známý herec Petr Nárožný. Asi nebudete chtít prozradit konkrétní situaci, ale jak k tomu došlo?
Pro inspiraci jsme pátrali po záznamu slavné inscenace Hráčů z pražského Činoherního klubu. Pověřili jsme Jožku Kubáníka, ať záznam půjčí od pana Nárožného, který ve slavné inscenaci hrál. Pan Nárožný Jožkovi záznam nepůjčil (údajně ho nemá), ale protože mu bylo zklamaného kolegy líto, prozradil mu, že v „Činoheráku“ jednu část v textu hlavního hrdiny Ichareva významově změnili. Po zvážení všech pro a proti jsme nakonec tuto drobnou, z hlediska motivací hlavního hrdiny ale důležitou, textovou změnu použili. Teda, ne v úplně stejné formě, ale přece. Dík, Petře Nárožný, nezištný kolego!

K ruské hře patří i ruská hudba. Dočkáme se nějaké unikátní?
Ano, diváci se dočkají naprosto unikátní hudby, kterou z části původně a z části na motivy známých ruských melodií složil Jožka Fojta. Unikátní je taktéž způsob, jakým bude hudba během představení prezentována. Nebudu ale prozrazovat jak přesně, abych diváky neobral o překvapení. Jen si myslím, že jak v případě hereckých výkonů, tak i tomto případě, se diváci mají na co těšit.

Proč by si diváci neměli Hráče ve Slováckém divadle ujít?
Možná proto, aby se přesvědčili, že ruská klasika nemusí nutně znamenat nudu a i komedie klasického ruského autora dokáže oslovit a zaujmout současného diváka.