23. 12. 2005
Když byl Robert Bellan před několika lety členem hereckého souboru Slováckého divadla, patřil k největším hvězdám. Pak na svět přivedl dnes už legendární Rychlé šípy a rozhodl se pro režii. Jeho komedie znají nejenom diváci v Uherském Hradišti, ale také v Olomouci, Českých Budějovicích, v Praze a dalších městech. Čas od času se však na jeviště jako herec vrací. Teď mají diváci možnost vidět jej v roli Rychlonožky v Rychlých šípech. Ochotně totiž zaskočil za nemocného kolegu. A diváci jej vítají nadšenými ovacemi. Nejinak tomu bude i 29. prosince, na kdy divadlo mimořádně zařadilo další reprízu. Hrát se bude, aby byl uspokojen zájem všech, na hlavní scéně uherskohradišťského divadla.
Kdys stál naposledy na jevišti jako herec?
Naposledy těsně před vánocemi jako záskok za nemocného představitele Rychlonožky. Ty jsi to, ale asi myslel jinak. Matně si pamatuji, že naposledy jsem, jako herec pod smlouvou, hrál před pěti lety nachmeleného starce – příkladný konec herecké kariéry…
Chybí ti herectví?
Vzhledem k tomu, že pravidelně, jak v Praze, tak Uherském Hradišti, za někoho zaskakuji v Rychlých šípech, tak ani ne. Navíc, když se při zkoušení dostanu do časové tísně, tak, v rámci zrychlení výkladu jednotlivých situací, hercům občas„předehrávám“. Zvláště pak sexuální scény. Ty mě baví nejvíc. Je to bezva příležitost, jak si legálně zaharašit.
V Rychlých šípech jsi, jak sám říkáš, za nemocné kolegy hrál většinu rolí. Která byla nejtěžší a proč?
Nejtěžší byla zatím ta poslední – Rychlonožka. Nejen, že má poměrně dost textu a akcí, ale při mém věku, váze a kondici je obtížné naplnit, co jen základní charakteristiku, vyplývající ze jména postavy. Rychlo – nožka…
Je jen pár postav, které jsi naopak nehrál. Máš na některou z nich zálusk?
Z těch podstatných jsem nehrál jen Dlouhé Bidlo a Mirka Dušína. Rád bych tyto postavy zařadil do své sbírky záskoků, ale vzhledem k výrazné typové i obsahové dokonalosti jejich představitelů, bych asi těžko doháněl nasazenou laťku. Takže - ať to kluci v klidu hrají dál. Přeji jim pevné zdraví.
Nepletou se ti všechny ty postavy?
Pletou. Jakmile nějaký kolega jen trochu zaváhá s replikou, říkám jeho text. Někteří mě sice podezřívají, že to z vrozeného exhibicionismu dělám schválně, ale já přísahám, že za to fakt nemůžu. Touto cestou se jim zpětně i dopředu omlouvám a zároveň apeluji: „Nedělejte pauzy!!!“
Rychlé šípy jsou pokaždé trochu jiné. Nezaskočí tě, že je v komedii spousta vtipů, které si herci sami přidávají a ty o nich nemáš jako režisér ani potuchu?
Sám si s oblibou různé fórky přidávám a mám pro totéž pochopení i u svých herců. Jen by to mělo být vkusné, vtipné a v kontextu souviset s dějem a situací. Zajímavé je, že co je vkusné a vtipné, poznám bezpečně u ostatních a méně pak, ne-li vůbec, u sebe. Vyzývám tímto své kolegy, kdyby se tak stalo, aby se nebáli a až budu trapný a nevkusný, aby mi to klidně řekli. Nic se jim nestane. Jedině, že by se mýlili, to bych je pak už nikdy neobsadil.
Jak se učíš text? Častokrát na jeviště jdeš ze dne na den.
Neučím se jej. Z divadla mi jen zavolají, že večer zaskakuji. Já přijdu, oni mě oblečou a vystrčí na jeviště. Podle počtu postav na scéně poznám, kdo chybí a toho hraji. Text naskakuje automaticky.
Momentálně ve Slováckém divadle připravuješ komedii Vraždičky. Premiéra bude po Novém roce. Prozradíš, jak to hercům jde?
Hercům to jde náramně. Snažím se jako režisér moc nepřekážet. Nerad bych nějakou nepřiměřenou režijní vizí odpoutával pozornost od jejich výrazných hereckých talentů. Kupříkladu takového Jožku Kubáníka raději nerežíruji vůbec. Má za úkol jen přijít a odejít na přesnou narážku z jeviště.
Na co mohou nejvíc diváci těšit?
To zatím ještě přesně nevím.Ale určitě tam bude nějaká ta legrace a taky někdo umře. Prostě, pro každého něco. Jo, a taky, že představení i s pauzou, by nemělo být delší, než dvě hodiny. To myslím je docela významná informace, která potěší každého diváka.
Co bys popřál divákům do nového roku?
Aby se jim v novém roce líbila první premiéra Slováckého divadla a přes všechny ty hlouposti z tohoto rozhovoru, se nenechali odradit a navštívili nejen tuto ale i všechny ostatní, jistě skvělé kusy, které pro ně Slovácké divadlo v příštím roce chystá. Howgh!
Naposledy těsně před vánocemi jako záskok za nemocného představitele Rychlonožky. Ty jsi to, ale asi myslel jinak. Matně si pamatuji, že naposledy jsem, jako herec pod smlouvou, hrál před pěti lety nachmeleného starce – příkladný konec herecké kariéry…
Chybí ti herectví?
Vzhledem k tomu, že pravidelně, jak v Praze, tak Uherském Hradišti, za někoho zaskakuji v Rychlých šípech, tak ani ne. Navíc, když se při zkoušení dostanu do časové tísně, tak, v rámci zrychlení výkladu jednotlivých situací, hercům občas„předehrávám“. Zvláště pak sexuální scény. Ty mě baví nejvíc. Je to bezva příležitost, jak si legálně zaharašit.
V Rychlých šípech jsi, jak sám říkáš, za nemocné kolegy hrál většinu rolí. Která byla nejtěžší a proč?
Nejtěžší byla zatím ta poslední – Rychlonožka. Nejen, že má poměrně dost textu a akcí, ale při mém věku, váze a kondici je obtížné naplnit, co jen základní charakteristiku, vyplývající ze jména postavy. Rychlo – nožka…
Je jen pár postav, které jsi naopak nehrál. Máš na některou z nich zálusk?
Z těch podstatných jsem nehrál jen Dlouhé Bidlo a Mirka Dušína. Rád bych tyto postavy zařadil do své sbírky záskoků, ale vzhledem k výrazné typové i obsahové dokonalosti jejich představitelů, bych asi těžko doháněl nasazenou laťku. Takže - ať to kluci v klidu hrají dál. Přeji jim pevné zdraví.
Nepletou se ti všechny ty postavy?
Pletou. Jakmile nějaký kolega jen trochu zaváhá s replikou, říkám jeho text. Někteří mě sice podezřívají, že to z vrozeného exhibicionismu dělám schválně, ale já přísahám, že za to fakt nemůžu. Touto cestou se jim zpětně i dopředu omlouvám a zároveň apeluji: „Nedělejte pauzy!!!“
Rychlé šípy jsou pokaždé trochu jiné. Nezaskočí tě, že je v komedii spousta vtipů, které si herci sami přidávají a ty o nich nemáš jako režisér ani potuchu?
Sám si s oblibou různé fórky přidávám a mám pro totéž pochopení i u svých herců. Jen by to mělo být vkusné, vtipné a v kontextu souviset s dějem a situací. Zajímavé je, že co je vkusné a vtipné, poznám bezpečně u ostatních a méně pak, ne-li vůbec, u sebe. Vyzývám tímto své kolegy, kdyby se tak stalo, aby se nebáli a až budu trapný a nevkusný, aby mi to klidně řekli. Nic se jim nestane. Jedině, že by se mýlili, to bych je pak už nikdy neobsadil.
Jak se učíš text? Častokrát na jeviště jdeš ze dne na den.
Neučím se jej. Z divadla mi jen zavolají, že večer zaskakuji. Já přijdu, oni mě oblečou a vystrčí na jeviště. Podle počtu postav na scéně poznám, kdo chybí a toho hraji. Text naskakuje automaticky.
Momentálně ve Slováckém divadle připravuješ komedii Vraždičky. Premiéra bude po Novém roce. Prozradíš, jak to hercům jde?
Hercům to jde náramně. Snažím se jako režisér moc nepřekážet. Nerad bych nějakou nepřiměřenou režijní vizí odpoutával pozornost od jejich výrazných hereckých talentů. Kupříkladu takového Jožku Kubáníka raději nerežíruji vůbec. Má za úkol jen přijít a odejít na přesnou narážku z jeviště.
Na co mohou nejvíc diváci těšit?
To zatím ještě přesně nevím.Ale určitě tam bude nějaká ta legrace a taky někdo umře. Prostě, pro každého něco. Jo, a taky, že představení i s pauzou, by nemělo být delší, než dvě hodiny. To myslím je docela významná informace, která potěší každého diváka.
Co bys popřál divákům do nového roku?
Aby se jim v novém roce líbila první premiéra Slováckého divadla a přes všechny ty hlouposti z tohoto rozhovoru, se nenechali odradit a navštívili nejen tuto ale i všechny ostatní, jistě skvělé kusy, které pro ně Slovácké divadlo v příštím roce chystá. Howgh!