Roberte, když to tak sleduješ, jaký ty máš vztah po těch osmi letech a stovce repríz k „Jednaplusdvojce“? Cítíš ji ještě jako (také) svoje dítě? Nebo jsi ji zcela přenechal hercům a zpátky se v myšlenkách nevracíš? Sleduješ ještě vývoj inscenace?
Samozřejmě, pořád je to moje dítě a i když už dospělo, sleduji jeho vývoj a z času na čas ho zhlédnu a „opřipomínkuju“. Ale většinou už není co připomínkovat, představení, myslím, až na drobné, pro diváky celkem osvěžující, improvizované výpadky paměti nejmenovaného představitele, funguje bez problému.

Udělaly s představením něco (z tvého pohledu režiséra) změny v obsazení? (Trojí vzájemné převzetí rolí Mary Brownové se odehrálo výlučně mezi Terezou Novotnou a Pavlínou Hejcmanovou, roli Reportéra převzal po Kamile Mitáčkové Štěpán Goiš a právě stou reprízu hrála v roli Vicki Brownové poprvé místo Andrey Nakládalové Barbora Vacková, pozn. red.)
Změna v obsazení představuje v zaběhaném představení vždycky určitou komplikaci. Každý herec je jiný - i když jsou, jako v našem případě, všechny alternace kvalitní. Na druhou stranu platí, že nový herec v zaběhnutém představení nemusí nutně znamenat změnu k horšímu. Jeho přítomnost naopak inspiruje ostatní k lepším výkonům, k novému vnímání jevištních situací a narušení již zažitých hereckých stereotypů. Což, myslím, platí i pro 1+2=6.

Od té doby jsi režíroval mnoho dalších her. Kam „Jednaplusdvojku“ ve svém soukromém pomyslném žebříčku řadíš, je to prostě normální hra stejná jako jiné nebo něčím mezi těmi všemi mimořádná?
Nějaký soukromý žebříček nepěstuji. Řekl bych ale, že je pro mne „Jednaplusdvojka“ výjimečná, krom, myslím, skvěle trefeného obsazení, především netradičním spojením dvou Cooneyho her dohromady. Oproti jiným obdobným situačním komediím mě právě ten věkový posun hlavních postav po pauze baví nejvíc.

Komedie 1+2=6 (Jeden a dvě je šest) se v roce 2007 stala diváky nejoblíbenější inscenací Slováckého divadla a z Festivalu Smíchu v Pardubicích přivezla Cenu diváků. Režíroval jsi taky komedii Peklo v hotelu Westminster, kterou diváci označili za nejoblíbenější z těch, které vznikly ve Slováckém divadle v roce 2014. Mají hodně společného?
Skvělé herecké příležitosti, humor, bláznivé zápletky plné nedorozumění, prostě obě hry jsou typické, divácky vděčné, situačně komplikované „cooneyovky“. Co se týká jisté typické komplikovanosti, autor tvrdí, že právě „Peklo“ je jeho nejsložitější komedie. A já s ním souhlasím. I když teda s „Jedenadvojkou“ jsme si to spojením dvou her dohromady taky poměrně zkomplikovali: ze stoosmdesáti stran textu jsme udělali nějakých stodvacet, kdy jen základní aranžování trvalo měsíc. Pro představu: Rychlé šípy mají stran dvacet devět.

S jakými emocemi jsi přijal oznámení, že Peklo v hotelu Westminster je nejoblíbenější hrou roku 2014 ve Slováckém divadle?
Tak, vždycky člověka potěší, když dostane od diváků nějakou zpětnou vazbu a potvrzení, že se jeho práce líbí. Navíc mám rád, když zazní na divadelním plese slavnostní fanfára, diváci tleskají, cvakají novinářské fotoaparáty a já si jdu pro cenu. Šel jsem letos už poosmé, někoho by to prudilo, ale mne to pořád baví. Jen mě mrzí, že musím pokaždé vracet mou oblíbenou, především Šulajem a Joskovou ochmatanou, krabici. Například v televizním AZ kvízu dostává soutěžící po pěti účastech tričko. Bylo by hezké, kdyby každý minimálně pětinásobný majitel Slováckého Oskara dostal do trvalého vlastnictví i krabici.

V současné době připravuješ pod hlavičkou divadla PECKA komedii Normální debil, kterou jsi sám napsal. Jaký byl vývoj od myšlenky-nápadu k realizaci?
Už při autorských čteních knížky Normální debil mne napadalo (překvapivě i většinu posluchačů), že by z toho mohla být divadelní hra ve stylu Hrdého Budžese, legendárního představení s Bárou Herzánovou v hlavní roli. Samozřejmě srovnávat tyto hry lze jen formou, obsahem nikoliv. Původní kniha Ireny Douskové nepochybně zpracovává zásadnější politické souvislosti doby, kdežto já měl jen ambici popsat vtipnou formou nelehký život puberťáka, žijícího shodou okolností v socialismu. S „Budžesem“ má moje hra společné jen malé obsazení (nízký počet herců hraje velké množství postav), průvodní vypravěčství hlavního hrdiny a dobové reálie socialistického Československa. Tolik nápad a inspirace. Napsání konkrétního texu trvalo celkem dlouho, protože oproti knize jsem chtěl hru pojmout více „retro“ - diváka inscenace tak čeká dobová popmusic, vysílání Československé televize i seriály Jaroslava Dietla. Nicméně, s autorským divadlem související, poněkud volný tvar textu, pořád ještě není hotový, neustále se dopilovává i během zkoušení. Pořád přepisujeme, škrtáme, doplňujeme – předpokládám, že hotový text si herci užijí asi až v generálkovém týdnu :-)

Jak a proč vzniklo divadlo Pecka? A jaké s ním máš další plány?
Divadlo Pecka vzniklo právě za účelem realizace a provozování divadelního představení Normální debil. Žádné konkrétní další plány nemám, ale kdoví co mi zkušenost s produkováním vlastního představení přinese. Nic v budoucnu nevylučuji a klidně je možné, že třeba někdy ještě pod touto hlavičkou něco vznikne. Zvlášť, když vidím takový divácký zájem o tento titul – obě premiéry jsou dva měsíce dopředu vyprodané a už se tvoří divácké pořadníky na další reprízy, které ještě ani nejsou v předprodeji. Neumím si ten zájem o představení, které ještě nikdo neviděl, tak úplně vysvětlit, ale je to milé. I když zavazující.

Neláká tě pokračovat i v dráze spisovatele? Připravuješ například pokračování své knížky?
Tak především se nepovažuji za spisovatele. Je to speciální disciplína, kterou já tak úplně neovládám, trvá mi strašně dlouho, než sesmolím smysluplnou větu a stejně to dle mého názoru pořád není ono. Mou devizou možná je, že jsem malinko vtipný, ale chybí mi teoretická průprava i praxe a zkušenosti tvůrčího psaní. Vydat knížku může v dnešní době každý, stačí trocha peněz - vždyť v loňském roce vyšlo jen v České republice těžko uvěřitelných téměř dvacet tisíc titulů! Takže se nechci přidávat k zástupu grafomanů a nebudu profíkům fušovat do řemesla. Možná teda ještě vznikne druhý díl, protože vydavatel na mne tlačí a mám ho rozepsaný, a třeba potom ještě trojka, ale to už fakt naposled. Teda možná ještě nějakou čtverku bych dohromady dal…a už dost! :-)
Ne vážně, do budoucna se chci věnovat jen divadlu. A možná i tomu autorskému, ale spisovatel typu Lva Nikolajeviče Tolstého ze mne tuším nebude. I když teda podle znamení Lev jsem! To je znamení! Tak uvidíme, ještě to promyslím.