Barboro, máte těsně před premiérou. Jak se vám zkouší pohádka a zahrála jste si už v nějaké?
Moje první pohádková role byla Straka Zlodějka v pohádce Kocour Chlubílek. Byla jsem tehdy na prvním stupni základní školy. Tu pohádku pro nás připravila moje maminka spolu se svými přáteli. Proto i mí ‚kolegové‘ byli mí kamarádi, sestra a mé sestřenice. Jezdili jsme hrát jiným dětem do škol. Moc mě to bavilo.

Režie novinky ve Slováckém divadle se ujala Zoja Mikotová. Jak se vám s ní spolupracuje?
Za pracovní setkání s paní Zojou Mikotovou jsem moc vděčná. Setkala jsem se s ní jako s pedagožkou na JAMU, kdy často chodila na naše představení. Byla jsem vždy ráda za krátký rozhovor s ní. O herectví, o divadle. Pro člověka na začátku herecké cesty jsou tyhle okamžiky důležité.

Jak bude vaše Květuška vypadat?
Samozřejmě to nechci úplně prozradit. Vycházíme z návrhu výtvarnic této inscenace, takže budu mít krásnou paruku a důvodem by mohlo být přiblížení se Květušce, která je přeci jen nepatrně mladší než já.

Jako Květuška budete dokonce hrát housle. To bude poprvé, co na jevišti hrajete na hudební nástroj? A daří se vám skloubit hraní a „hraní“?
Jelikož budu hlavně Květuškou, hrát na housle oproti jiným ‚hudebním‘ kolegům budu minimálně. A poprvé to nebude. Na housle jsem hrála i v jiných inscenacích. Například v absolventském představení Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí v režii vedoucí ateliéru Oxany Smilkové. Většinou jde o jednodušší motivy, takže to není herecky příliš omezující. Pro představení v divadle Feste jsem se učila hrát na klavír. To byla opravdu výzva.

Pohádky jsou určené především dětskému publiku, které je ale jako divák velice specifické. Setkala jste se v minulosti s dětským obecenstvem?
Kromě dávné vzpomínky na Kocoura Chlubílka hostuji v divadle Polárka v inscenaci Dobrodružství Toma Sawyera.

Když jste byla malá, měla jste ráda pohádky? Hrála jste si třeba na princeznu?
Pohádky mám ráda pořád. Nejraději mám rozhlasové pohádky. Poslouchala jsem je od malička a zůstalo mi to dodnes. Ale samozřejmě poslouchám i normální ‚dospělácké‘ rozhlasové hry (úsměv). A místo na princeznu jsem si raději hrávala na tu ‚holku z podzámčí‘.