Zakládal jste divadlo v Olomouci i Brně. Vzhledem ke konkurenci v těchto městech to byla docela odvaha, ne?
Je to už deset let. Doba byla tehdy trošku jiná. Byli jsme mladí a nadšení. Hlavně jsme ale ještě zastihli čas, kdy byla na kulturu spousta peněz. Od té doby to jde dolů a dolů.

Je vůbec možné, aby se dnes začínající režisér uživil?
Když se člověk dostane mezi elitu mladých režisérů, tak to asi jde, ale musí těch režií udělat pět až šest za sezónu. To vyžaduje speciální náturu, což já například nedokážu.

Na to, jak jste mladý, toho máte hodně za sebou. Čím vším jste si v divadle prošel?
Zcela vším. Dokud jsme neměli kulisáky, tak jsem si scénu vymyslel, navrhnul, vyrobil, postavil, dovezl… Dělal jsem úplně všechno, co si v divadle dovedete představit. Byl jsem v kase, uvaděč, osvětlovač, zvukař, trhal lístky, …

To je pro vás nyní určitě výhoda…
Je, protože si dokážu představit, co jednotliví zaměstnanci divadla všechno dělají, co je to stojí za úsilí. Myslím si proto, že jsem schopen naslouchat jejich potřebám, protože vím, že to není jednoduché. A také vím, že je práce i v profesionálním divadle za docela mizerné peníze.

Kromě toho máte ale zkušenost i ze zahraničí. Můžete prozradit, jak a kam jste se dostal?
Byl jsem pracovně na stáži v Německu. Hostoval jsem na Univerzitě umění v Berlíně, na tamní divadelní fakultě. Jednalo se o povinnou tříměsíční stáž v rámci post doktorantského výzkumu. Mám grant na JAMU a v něm je povinná tříměsíční stáž. Berlín je centrem současného činoherního divadla. Dělá se tam prostě nejlepší a nejprogresivnější divadlo na světě. Kulturu obecně mají na neuvěřitelné úrovni.

Jste tedy vděčný za tuto zkušenost?
Jsem naprosto šťastný, že jsem tam mohl být. Profesně šlo o neuvěřitelné zjevení…

Proč?
Nejvíc mne nadchlo město samotné, měl jsem sebou i manželku s dcerou. Život pro rodinu je v Berlíně podstatně příjemnější a pohodlnější než v Brně. Přitom je po Londýnu Berlín největší město na kontinentu. V centru jsem se přitom cítil velmi bezpečně i v noci. Cítil jsem, že jsem vítán. Nikoho nezajímalo, odkud pocházím, ale co umím. V Berlíně se říká takový vtip: „Ty jsi Němec? Opravdu?“ Je tam neuvěřitelná směs kultur a lidí. Jediná věc, která je zajímá, je, co umíte…  Němčina je samozřejmě velké plus. Získal jsem tam opět důvěru v demokracii. Berlín funguje na neuvěřitelných transparentních pravidlech. A to město je opravdu čisté, hezké a bezpečné.

Co pro vás bylo při této stáží stěžejní po profesní stránce?
Stáž mne fascinovala v tom, že jsem mohl navštívit různá divadla a filharmonie. Je vidět, že Německo pumpuje do této oblasti neuvěřitelné prostředky. Co se týká například technického řešení, scénografie a kvality herců. To je prostě věc, která je úplně mimo naše možnosti a to teď mluvím o našich nejlepších souborech. Ani Národní divadlo nemá zdaleka takové možnosti a úroveň, jako je tam. Co se týče školy, tak má profesor na tamní univerzitě takový plat, že se opravdu může věnovat jen učení a nemusí shánět žádnou jinou práci.

Překvapilo vás tam něco?
Fascinovalo mne třeba, když jsem byl jednou s kolegou, který mne v Německu prováděl, v sobotu večer. O půl desáté mu zazvonil telefon a on ho zvedl, něco řešil a potom se omlouval, že mu volala studentka. Podivoval jsem se, že zvedne telefon studentce v sobotu v noci. On mi řekl, že si nemůže dovolit ho nezvednout…. Prostě ten přístup a nasazení lidí k práci, kdy jsou neuvěřitelně precizní, je prostě neskutečné. V tom vidím v naší zemi rezervy. U nás to v divadlech často bývá tak, že lidé jsou především kamarádi a teprve potom kolegové. V Německu jsou hlavně kolegové a teprve potom kamarádi. Po všech se prostě požaduje, aby odváděli svou práci, a pak teprve mohou být kamarádi. To je důležitá věc, protože potom můžete snadno obhájit, proč mají jít určité prostředky do konkrétního projektu.

Dal vám pobyt v Německu něco také pro novou pozici ředitele?
Hlavně organizaci práce. Obdivuji, jakým způsobem tam využívají moderní technologie. Veškeré dokumenty ke vznikající inscenaci se ukládají na jednom úložišti na internetu. Každý se na to může kdykoliv podívat. Pokud se změní zkouška, tak všem přijde na telefon a počítač upozornění o změně. Jsou prostě velmi rychlí a efektivní v řízení provozu. To pro mne bylo velmi poučné. Způsob, jak režisér měl čtyři asistenty a on jen rozdával úkoly. Každý měl na starosti jednu věc a bylo jen  na mě, jak si to vyřeším, což u nás není docela běžné.

Mnoho lidí chce být spíše herci a k režírování se dostanou třeba až později. Vy jste od počátku věděl, že chcete být režisérem?
Byl jsem velmi dobrý student a u nás v rodině se předpokládalo, že budu lékařem. Potom ale přišla puberta, s bratrem jsem založil kapelu a tehdy jsem si uvědomil, že umění a umělecký život je to, co bych chtěl dělat. Přišlo k nějaké vzpouře, kdy jsem se nechtěl zařadit do kolejí běžného pracovního života. Věděl jsem ale, že na muziku nemám. Rozhodl jsem se proto, že zkusím divadlo, ale nechtěl jsem být herec. Raději totiž něco řídím, než abych byl řízen, proto jsem se rozhodl, že zkusím režii. Tehdy jsem ale netušil, co to obnáší.

Rodiče byli nějak umělecky založeni? Jak reagovali?
Ne. Oba jsou učitelé. Otec kroutil hlavou, ale nebránil mi. Oni mne vždy ve všem, co jsem chtěl dělat, podporovali. Jejich přáním bylo, abych vystudoval vysokou školu a to se stalo.

Od roku 2012 spolupracujete se Slováckým divadlem, jak jste se k této spolupráci dostal?
Doporučil mě tehdejší dramaturg Libor Vodička. Shodou okolností jsme se nyní setkali při výběrovém řízení. Tehdy mne oslovil, jestli bych měl zájem a já jsem samozřejmě zájem měl, protože Slovácké divadlo mělo a dodnes má špičkový zvuk v naší branži.

Jak jste vnímal atmosféru Slováckého divadlo, když jste ho poprvé navštívil?
Jako nadprůměrné oblastní divadlo. Naprosto mě šokovala kvalita celého souboru, který je vynikající. Skvělé výkony herců byly jedním z důvodů, proč jsem šel do výběrového řízení.

Je tedy srovnatelný se špičkovými divadly v naší zemi?
Naprosto. Bez nejmenšího zaváhání. Samozřejmě, že jsou tady různé výkonosti herců, ale jako celek jsou výborní. Trošku je tu problém, že soubor začíná stárnout, protože je nejmladší herečce osmadvacet let. Generace mezi třiceti a čtyřiceti roky je neuvěřitelně silná a jsou výborní. Samozřejmě, že i starší herci jsou dobří, ale tato generace je extrémně silná.

Co jste prožíval, když jste se dozvěděl, že jste vyhrál konkurz na ředitele.
Přiznám se, že jsem měl před premiérou a v Brně mně shodou okolností začal semestr na fakultě, kde učím, takže jsem musel pocity z vítězství přesunout na pozdější dobu, až se trochu vzpamatuji. Samozřejmě, že mám radost. Výběrové řízení bylo ale provázeno takovými ne úplně příjemnými věcmi. Teď zrovna nemyslím výzvu sociální demokracie, která na to má právo, nemyslím si, že bych měl být nějak extra chráněn.

Oč tedy šlo?
Do médií byly rozeslány anonymy s mou koncepcí, což by mi také nevadilo. Nejhorší na tom bylo, že součástí byly i mé osobní údaje, které neměly spatřit světlo světa. To je sprosté.

Víte, kdo to udělal?
Vím, ale jméno vám neřeknu, protože by to mohlo mít soudní dohru. Nestojí mně to za to, ale samozřejmě, že mne celá vzniklá situace mrzí…

Myslíte, že vás tím chtěl někdo poškodit?
To si nemyslím. To vím…

Jste stálým zaměstnancem JAMU, kde učíte.  Budete muset tuto pozici opustit?
Stoprocentně budu muset svou pedagogickou činnost nějakým způsobem zredukovat, ale nechci odejít úplně. Jsou to mí studenti, které jsem přijímal a rád bych se jim věnoval. To je také jeden z důvodů, proč nastupuji do Slováckého divadla až za rok, protože si nemohu dovolit opustit ze dne na den své pracovní povinností a závazky. Při předávání divadla by to tak navíc mělo být. V západních zemích je naprosto běžné předávat divadlo i dva a půl roku předem. Musím dát dohromady sezonu 2016 a 2017. Dobří režiséři, o které mám zájem, přitom mají vytíženost tři roky dopředu. To je velmi složitá věc.

Můžete prozradit něco z plánů, kam chcete, aby se Slovácké divadlo dál ubíralo?
Myslím si, že mám za sebou nějaké zkušenosti i výsledky. BuranTeatr se nám podařilo dovést na třetí místo mezi divadly roku v celé republice. Co se týká toho, kam chci divadlo směřovat, tak je dramaturgie docela daná. Je to oblastní divadlo, které má sloužit všem občanům a nejenom určité vybrané skupině. Repertoár musí být široký a zahrnovat všechny žánry. Myslím, že teď to dělá dobře a v tom hodlám také nadále pokračovat. Samozřejmě bude stále těžší získávat velká jména režisérů, protože zatímco náklady rostou, dotace klesají, tak cena těchto lidí neustále roste. Budeme se proto muset rozhodovat, jestli jich bude méně, nebo budeme pracovat s méně zvučnými jmény, anebo je opět přesvědčíme, aby to pro nás ještě udělali.

Nechystáte nějaké personální změny?
Zaslechl jsem hlasy, že nastane revoluce a velké propouštění, což je samozřejmě naprostý nesmysl, protože nemám důvod zatím nikoho propouštět. Já jsem sem přišel hlavně za těmi lidmi, za divadlem, které tady už je a funguje. Ne, abych budoval něco nového, ale naopak se chci stát součástí Slováckého divadla. Musíme ale vydělávat více peněz. Je otázkou, jakým způsobem to uděláme, pokud nechceme propouštět, což nechceme, protože už tak je divadlo na hranici personálního minima. Musíme vydělávat nebo získávat více peněz z jiných zdrojů, čímž mohou být různé granty. Také je zde otázka, co se vstupným, protože Slovácké divadlo má sice nejvíce předplatitelů v republice, ale také má nejnižší cenu předplatného v zemi, takže to je věc, se kterou se musí něco dělat.

Cena půjde tedy možná nahoru?
Zcela jistě půjde nahoru. Možná ale ne u všech produktů. Chceme mít nadále hodně předplatitelů, ale něco se musí stát. Byť je divadlo ve zdravé kondici, tak jsou řídící principy založeny stále na fungování z devadesátých let a je potřeba udělat změny. Divadlo se musí technologicky modernizovat. Technologie jsou dnes úplně jinde. Bude třeba investic a je otázka, kde na to vezmeme, protože zdroje vysychají.

Máte nějaký sen, s nímž nastoupíte příští rok do nové funkce?
Byl jsem jmenován na pět let. Představuji si, že bych tady chtěl vydržet minimálně deset let. Za tu dobu bych chtěl vyřešit některé zásadní problémy divadla. Vzhledem k tomu, že budova není v majetku města, jsou zde určité problémy s investicemi, protože žádný zřizovatel rád neinvestuje do cizího majetku. Se Sokoly je podepsána smlouva na deset let, takže věřím, že spolupráce bude pokračovat, ale některé věci se budou muset změnit. Můj sen je vydržet tady deset let, pokračovat v úspěších divadla a minimálně je udržet. Abychom ale zůstali tam, kde jsme a udrželi krok, musíme se rozvíjet.

Co by podle vás měl dobrý ředitel splňovat?
To je složitá otázka. Tady ve Slováckém divadle je funkce o to složitější i zajímavější, že jde zároveň o funkci uměleckého šéfa. Má koncepce je založená na uměleckou a ekonomicko provozní část. Myslím si, že hlavním cílem je produkovat kvalitní umění. Mým úkolem je pro to vytvářet odpovídající provozní podmínky.

Budete se sem stěhovat?
Doufám! Jsem ženatý, mám malou dceru a život v centru Brna není zrovna to, co bych si představoval pro dětství svých dětí, proto se chci s rodinou přestěhovat.


Michal Zetel, MgA, Ph.D. se narodil v roce 1981 v Krnově. Po maturitě na Gymnáziu v Olomouci Hejčíně vystudoval v letech 1999 až 2004 režii na JAMU a poté také doktorské studium. Nyní zde sedmým rokem vyučuje hereckou výchovu. Jako režisér spolupracoval s divadly v Olomouci, Jihlavě, Trnavě na Slovensku a s BuranTeatrem v Brně. Byl spoluzakladatelem, režisérem a hercem divadla Tramtárie v Olomouci. V letech 2005 až 2013 byl uměleckým šéfem BuranTeatru v Brně. Pracovně byl čtvrt roku na stáži na Univerzitě umění v Berlíně.