Jitko, co tě vedlo k tomu, že ses přihlásila na studijní obor choreografie?
S myšlenkou jít studovat tento obor, jsem si pohrávala dlouho. Asi tak deset let zpátky jsem byla dokonce už i s přihláškou na Taneční pedagogice na Divadelní fakultě JAMU, ale tenkrát výuka probíhala každý týden a to jsem věděla, že bych určitě s divadelním provozem nezvládla. Teď se změnily směrnice, obor se rozšířil, přiblížil víc k divadlu a teď se jmenuje Taneční a pohybové divadlo a výchova. Studium probíhá dálkově, jeden víkend za měsíc, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Tanec mám ráda a je nedílnou součástí herectví. Chtěla bych se sama posunout dál, zapracovat na sobě, ale i rozšířit si znalosti, co se týče výuky tance. Měla jsem možnost vytvořit pár choreografií pro naše divadlo (Dalskabáty hříšná ves…, Little Sister (na Malé scéně, pozn. red.), Bambiland, Cybercomics) a vždy mě to bavilo a troufám si říct, že to bavilo potom tančit i mé kolegy :-) Tak to chci celé prostě potvrdit „papírem“.

Budeš stíhat studium s povinnostmi v divadle?
Mám za sebou teprve měsíc studia, tak nemůžu říct, ale doufám, že to půjde! Jde hodně o samostudium, tak po učení se textu do divadla, přibude ještě učivo do školy. Bude to náročné, neříkám, že ne, ale udělám pro to maximum, abych to zvládla.

Co až dostuduješ? Neplánuješ snad pověsit herectví na hřebík a dál už jen tančit a choreografovat?
Herectví a tanec jsou velmi propojené a patří k sobě. Já bych si přála, a snad to tak i bude, že herectví zůstane prioritou. Než ale dostuduju, uběhne spousta času a plány se můžou změnit.

Všiml jsem si, že máš za sebou další roli v rozhlasové hře. O co jde?
Je to z pera mladé dramatičky, absolventky Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU, Kateřiny Malečové Sukové a hra se jmenuje Ve svém živlu. Ke spolupráci si mě pozvala Hanka Hložková, dramaturgyně brněnského rozhlasu a Anička Petrželková, režisérka. Dostala jsem roli číšnice. Jde o situační komedii, která nahlédne do života usedlého muže.

Co tě na rozhlasové práci přitahuje?
Každá zkušenost mimo divadelní prkna mě přitahuje. A pokaždé se snažím načerpat pokud možno co nejvíc zkušeností, protože tyhle nabídky nechodí moc často. Tentokrát jsme si u mikrofonu „zablbli“, měli jsme vytvořit atmosféru crazy komedie, tak jsme hledali stylizaci hlasu. Je to zkušenost k nezaplacení, protože práce s textem u mikrofonu je úplně jiná než na jevišti, kde vás divák vidí. Musíte se pokusit dostat do svého hlasu gesta, mimiku, atmosféru. Tak, aby si to posluchač dovedl představit. A není to nic jednoduchého, to mi věřte!

Kolik rozhlasových rolí jsi už natočila? Jaké?
Tohle byla moje druhá. První jsem točila s panem Pitínským, opět to bylo v brněnském rozhlasu a byla to hra od Ivy Volánkové Konec. Před mikrofonem jsem se tenkrát potkala s panem Mejzlíkem, který mi strašně moc pomáhal a radil, protože já byla hodně nezkušená a hlavně strašně nervózní, což se na hlase hned pozná! Ale dobře to dopadlo a můj „konec“ to nebyl :-)