Barboro, co o sobě můžete prozradit? 
Těžká otázka. Nejsem zvyklá o sobě mluvit, zejména veřejně. Můžete mi nabídnout nějakou konkrétní otázku?

Dobře. Tak jaká byla Vaše cesta k divadlu?
Cesta byla dlouhá. Od první třídy jsem se každoročně účastnila recitačních soutěží. Za pomoci maminky a připomínek porotců jsem se naučila některým věcem o práci s mluveným slovem. Že bych ráda byla herečkou, jsem si uvědomila asi v osmé třídě, ale nechala jsem si to pro sebe. Soustředila jsem se dál na studium, a jak vždycky s trochou nadsázky říkám: „potlačovala jsem touhu stát se herečkou“. To mi vydrželo do asi 22 let, kdy jsem si řekla, že bych ty přijímačky měla zkusit. Byla jsem přijata na JAMU do ateliéru Oxany Smilkové a začal velký kolotoč. 

Diváci vás znají z černé komedie Táta, kde hrajete Lauru. Jak jste reagovala na nabídku zahrát si v našem divadle a od koho nabídka přišla?
Nabídka přišla od Michala Zetela. Měla jsem ohromnou radost, že mohu zkoušet ve Slováckém divadle.

Jak vzpomínáte na první seznámení se se Slováckým divadlem?
To bylo někdy na základní škole. Klasika – černé kalhoty, bílý svetr, dvě třídy v jednom autobuse, v kapse penízky na tatranku. Slovácké divadlo mám spojené se svým dětstvím. Jsem z Hodonínska, takže čas od času jsme jeli se třídou právě sem. Jsou to radostné vzpomínky.

A na začátky zkoušení Táty?
To bylo krásné období. Vždycky jsem se těšila na další zkoušku. Vzácné pro mě bylo setkání s Vladimírem Doskočilem, kterého si pamatuji právě ze školních návštěv divadla. 

Neměla jste před kolegy, které jste v podstatě viděla poprvé, trému?
To víte, že ano. Nové prostředí a nový kolektiv jistou nervozitu navodí. Ale kolegové se ke mně od prvního dne chovali vlídně a přátelsky. Jsem za to moc ráda.

Momentálně studujete roli Alžběty v připravované novince Králova řeč v režii Igora Stránského. Co můžete o hře prozradit? 
Po přečtení hry pro mě bylo nejsilnější téma "překonání sama sebe". Platí to jednoznačně pro postavu Krále, který podstupuje tvrdou zkoušku. Aby mohl obstát před národem, musí obstát nejdříve před sebou samým. Významným tématem je pro také mě "pomoc a přátelství".

Jaká je Královna Alžběta?
Je to postava symbolizující bezmeznou podporu. Je to žena, která s pokorou a úctou vždy hledá cestu jak pomoci svému muži. Po přečtení hry jsem přemýšlela nad tím, jak je důležité být schopen někomu pomoct. Jak je důležité pomoc přijmout nebo si o ni dokonce  říct. 

Na co se nejvíc při zkouškách těšíte?
Až si budu připadat královsky.

Máte vysněnou roli? 
Nejednu. Ono se to různě proměňuje. Byla to Magie z Kočky na rozpálené plechové střeše, Eva z Gazdiny roby, Nastasja Filipovna či Soňa Marmeladovová. 

Dáváte přednost divadlu, nebo vás láká i jiná herecká práce? 
Já už i jinou práci dělala. Před studiem činoherního herectví na JAMU jsem studovala fyzioterapii, která mě i živila. Mám ten obor moc ráda. V České republice je fyzioterapie na skvělé úrovni. Ale divadlo je něco, čemu nedokážu odolat. Někdy se lidé ptají, proč jsem si vybrala divadlo. Já mám spíš pocit, že divadlo si mě prostě přivolalo.

Jaké máte ráda divadlo jako divák a jaké divadlo toužíte dělat jako herečka?
Jako divák mám ráda divadlo, které mě uhrane. Člověk je součástí divadelního příběhu, který se v tu chvíli stává novou realitou. A takové divadlo bych chtěla i dělat. Mám ráda práci s psychologií postav. Divácky jsou pro mě nezapomenutelné hry Víra, láska, naděje a Goebbels/Baarová již zaniklého souboru Divadla Komedie, Kníže Myškin je idiot Divadla Husa na provázku a Kalibův zločin Slováckého divadla. 

Na co se v novém angažmá nejvíce těšíte?
Na tvorbu nových představení a nových postav. Na nové kolegy. A na Petru Staňkovou, která je moje spolužačka z JAMU. 

Co vás ještě v nejbližší době v souvislosti s divadlem čeká?
Budu za Alžbětu Kynclovou přebírat roli v inscenaci Autista. Je to další role, na kterou se už moc těším.