Máte zkušenosti s velkým jevištěm i s Malou scénou. V čem je ten hlavní rozdíl v hraní?
Asi v té blízkosti diváků. U téhle inscenace budou obzvlášť blízko. Jakékoli šustnutí herec vnímá. Může ho vyrušit nebo inspirovat. A taky herecký výraz je jiný. Skromnější, umírněnější, musí jít víc z nitra než z gesta, o to víc by měl ale v divákovi zarezonovat uvnitř. Kéž by!

Jak na vás po prvním přečtení zapůsobila hra Oleanna?
Už si to moc nepamatuju. Od té doby už se tolik stalo, tolik jsme o tom přemýšleli a mluvili! Ale myslím, že mi ta hra připadala svěží a napínavá. A nabízí a vyžaduje pravdivé civilní filmové herectví. A to jsem si přál zkusit, čili i z toho jsem byl potěšený – že si to zkusit můžu.

Naznačíte, o čem příběh vypráví?
Vidíme profesora a jeho studentku ve třech různých fázích jejich vzájemného vztahu – sporu. Začíná to jakoby nic. Normální obava nepříliš úspěšné studentky z toho, že neudělá zkoušku. Ale jak se to potom zamotá! Nemůžu to prozradit. Ale prostě – v dnešní době je i toto možné…

Objevil jste ve vaší postavě něco, co vás fascinovalo?
Fascinovalo mě, že jsem s Johnem nejdřív úplně samozřejmě sympatizoval, ale pohled režiséra a dramaturgyně tak jednoznačný nebyl. A postupně jsem musel přiznat, že mají pravdu. No a taky jsem překvapený, kolik toho mám Johnem společného. Prostě – nic není náhoda, a tak asi ani to, že hraju právě tuhle roli, potřebuju se zřejmě v něčem vyznat.

Ve Slováckém divadle poprvé režíruje Michal Zetel. Jak se vám s ním spolupracuje?
Moc dobře. Respektuje herce i další spolupracovníky, chce slyšet jejich názor, nenutí za každou cenu do svého vidění, dá všem hodně prostoru, přitom nijak neuhýbá ze své představy. Zkoušení s ním bylo společné lidské hledání, diskuse, touha vyznat se skrze hru i v sobě a ve věcech, s nimiž se setkáváme – včetně například víry. Ač se to nezdá, hodně jsme i o tom mluvili. A to všichni, nejen on a já, ale celý tým.

V inscenaci hrajete pouze dva. Je to spíše výhoda, nebo naopak?
Nikdo z vás zodpovědnost za výsledek nesejme, takže v tomhle ohledu spíše nevýhoda. Prostě je to na mně, jak podám ty hromady textu divákovi (a Klárka zase ty svoje). Ale je to výborná příležitost oprášit všechny ty nejjemnější smysly pro co nejlepší vnímání hereckého partnera (a diváka), pro co nejpravdivější podání situací, tak, aby to pro nás všechny byl opravdu zážitek…

Slovácké divadlo nabízí předplatné na rok 2013. Na jaký titul se nejvíc těšíte vy osobně?
Jsem zvědavý hodně na Cybercomics a na Noru.

A ve kterém z šestice novinek byste si chtěli zahrát?
Kromě zmíněných bych se rád viděl s mým spolužákem z JAMU Zdeňkem Duškem, ten bude režírovat komedii Nájemníci. Ale kdo ví, jak to všechno dopadne. Role mi přidělí jiní. A jak už jsem to naznačil v případě Johna z Oleanny, věřím, že žádná role, která je mi svěřena, není svěřena právě mně náhodou, ale že i za tím rozhodnutím vedení divadla a režiséra, ovlivněným nejrůznějšími okolnostmi, stojí ještě Někdo, kdo o tom ví nejvíc. A tak s důvěrou přijmu dílo, které mi svěří.